Pětiboj

Churavěla, chuděra, a chřadla, má sparring partnerka.
Ráno výšlap, teď slalom, jak seběhneme k řece, čekají nás prsa. V noci dálkový sprint.
„Už nemůžu!“ sotva plete nohama, samojediná, a tedy vonící obřím zmutovaným zajícům, kteří jak slepice po flusu jdou po negravidních samičkách.
„To dáš,“ vyklusávám vedle ní, „ráz, dva, tři, zaberem a jsme dole na to šup!“
„Já bych na to radši šupla,“ hledá ztracený dech, „jsem žena, ne běžkyně!“
„Naši protivníci nám dýchají na záda,“ beru ji za ruku, „sportem ku zdraví a do cílové pásky se zdviženým hledím!“
„To by chtělo, trubče,“ frkne, „jestli máme někdy vyhrát…“