„Jestli nás někdo uvidí, bude to hrozný malér,“ šeptla Lydie, když spolu kráčeli šerou a až nepřirozeně tichou školní chodbou.
Neotočil se, měla však pocit, že se usmál. „Nebojte. Nikdo nás neuvidí.“
Teď mluvil pravdu. Ale jak si tím mohl být tak jistý? Neměla s touhle šíleností souhlasit!
„Odkud pocházíte?“ zeptala se nahlas.
„Z Pardubic.“
Zastavila se. „Zase lžete! Není vám dvaatřicet a nejste z Pardubic. Kdo ví, jestli se vůbec jmenujete Daniel Kostelecký.“
Neodpověděl.
„Přišli jsme sem, abychom hráli,“ připomněl. „Vyloudit něžné hlasy z hlubin tohoto ušlechtilého nástroje. Pojďte.“
Usedli bok po boku ke klavíru.
Vzápětí všechno pohltila hudba.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hmm. Proč jí klame s
kytka
Hmm. Proč jí klame s Pardubicema? Chce ji zkoušet?
Pěkně se nám to rozvíjí. Jsi dobrá, jak navazuješ.
tak zatím se mi navazovat
Arenga
tak zatím se mi navazovat daří, uvidíme, co dál
proč ji klame? protože má nějakou identitu a musí se jí držet, nemůže každému tvrdit něco jiného
Ajo, to je logický vysvětlení
kytka
Ajo, to je logický vysvětlení.
Divím se, že se jí po tomhle
Aries
Divím se, že se jí po tomhle nepletly klávesy
:-) možná pletly
Arenga
:-) možná pletly
Hezké. Moc se mi líbí
Aplír
Hezké. Moc se mi líbí poslední věta.
děkuju
Arenga
děkuju
Copak to provádějí za
mila_jj
Copak to provádějí za klukovinu? :)
šli si zahrát na klavír - do
Arenga
šli si zahrát na klavír - do školy, akorát už je tak trochu večer a jsou tam spolu sami, takže kdyby je někdo viděl, byly by z toho na malém městě v roce 1889 asi dost velké řeči - proto se Daniel postaral, aby je nikdo neviděl
Nevím nevím, není málo
Tora
Nevím nevím, není málo obezřetná?
přesně to si v tuhle chvíli
Arenga
přesně to si v tuhle chvíli asi říká taky, kam to vlezla