Tak jsem zjistila, že dětskou básničku jen tak nenapíšu... takže je to celé jinak!
Červík se zhluboka nadechl celým povrchem těla a naplnil vzdušnice. To byla jízda. Vlastně celý den byl šílený, až to jeho nervová ganglia nemohla vůbec pojmout!
Nejdřív se vykousal ze svého ovoce a hned jakmile ucítil vzduch a jeho světelné receptory ho začly varovat, závan větru ho ofouknul a pevný zobák ho stiskl a vytáhl... SKORO HO PŘITOM PŘETRHL!!! A už letěli vzduchem!!!
Kroutil se a smýkal, nedbaje neznámé výšky, věřil, že ho ochrání jeho pevný exoskelet.
A konečně se smýkl dost a byl záhy upuštěn!
Upuštěn ROVNOU do změti větví a listů rozsáhlého stromu.
Jenže... tady žádné ovoce neroste?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hehe, líbí se mi ty vsuvky
Kumiko
Hehe, líbí se mi ty vsuvky typu ganglií a receptorů!