Nebodík. Ani to nemusíte číst (pokud máte cynickou náladu, asi by vás to otrávilo), to já jen tak sobě pro radost, i když jsem už o tom psala asi tisíckrát.
Poslední bílá místa na mapě byla vždycky něčím výjimečná. Měla tajemství. Do jisté míry se dala odhadnout na základě všeho ostatního, ale v něčem přece vždy převyšovala očekávané. Čím byl svět, ze kterého bylo možno usuzovat, větší, tím spíš ho ono poslední místo naplnilo úžasem a radostí. Proto je miloval. Ať to bylo poprvé, nebo po tisící, odkrýval a tvořil ona místa vždy s největší opatrností a pečlivostí.
Poslední prázdné místo tohoto vesmíru bylo malinké, tak akorát na jedno drobné těleso. Celý kosmos (ale hlavně Aslan) zpíval pro modrou planetu i všechny na ní a viděl, že je to dobré.
Poslouchám teď znovu Ortodoxii a některé myšlenky jsou prostě tak fascinující...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí.
Faob
Takové mile nezeměcentrické...
Díky. :)
Lee
Díky. :)
Tvoje drabblíky moc ráda čtu.
Regi
Tvoje drabblíky moc ráda čtu. Pro tvůj přemýšlivý pohled na svět. A taky mám ráda Narnii. :-)
Jé, Regi, ani nevíš, jak mě
Lee
Jé, Regi, ani nevíš, jak mě to zahřálo u srdce. :) Děkuju.