Příběhy slz

Lidé pláčou.
Z radosti.
Z té když k nim přijde.
Ze smutku.
Z bolesti.
Z ponížení.
Z těch, když je nechtějí opustit.
A někdy lidé pláčou jenom tak.
A každá slza na každé tváři je řekou s vlastním korytem.
Řeky se stékají
Řeky se rozdělují.
A lidé pláčou.
Aby řeka tekla.
Protože řeky musí téct.
Každá slza nese vlastní příběh.
Daleko za obzor.
Kde všechny slzy splynou.
Tak jako příběhy.
Do jediného oceánu.
A my v něm žijeme.
A nikdy nejsme sami.
Naše loď brázdí
oceán příběhů.
Jsme námořníci.
Jeden jako druhý.
Pláčeme?
Ne.
Po našich tvářích jenom stéká moře.