Neštěstí války

Doprovodila ho k vlaku, aby se s ním rozloučila, když odjížděl na frontu. Vtiskl jí polibek na tvář, kterou dlouho neuvidí.
„Až se vrátíš, budeme tři,“ řekla mu, než se zavřely dveře. Srdce mu poskočilo. Otevřel okýnko a s rozjíždějícím se vlakem na ni zakřičel, že ji miluje.
Prošla těžkým porodem, který málem nepřežila. O měsíc později jí přišel ten dopis. Do křiku hladového syna se z pokoje ozývaly její vzlyky.
„Mám tě rád, maminko,“ řekl, když pokládal květinu k náhrobnímu kameni, ale už ani nevěděl, jak vypadala, jak voněla. Zemřela žalem a on zůstal na celém světě dočista sám.