Moje články

"No tak, Didi.!
"Podej mi ruku!"
"Obejmi mě!"
"Nebuď takový."
Herci se obejmou. Jeden druhému přes rameno zašeptá: "Nápověda!"
"Já se snad zabiju!" ozvalo se z budky.
"Já se snad zabiju!" zopakoval herec.
"Tady? Chceš se snad oběsit? Moc bych tomu stromu nevěřil."
"Nápověda!" procedí znovu koutkem úst.
"To přece nemůžeš!" ozve se z místa pod pódiem.
"To přece nemůžeš!" vypálí hned herec!
"Ale můžu!"
"Nenechám tě! Oběsím se první!
"Proč?"
"Protože ten Godot pořád nepřichází..."
Po skončení.
"Dík za tu nápovědu."
"Jakou nápovědu? Aha, to jsem volal s manželkou."
"Ále co, nikdo si ničeho nevšimnul, vždyť je to Godot."

"Tumáte, ráj na Zemi, děti moje!"
"To je od Tebe hezké, panebože!"
"Dělejte si, co chcete, vše je vám tu k dispozici!"
"Opravdu všechno? Viděla jsem krásně vykrmeného hada. Můžeme ho zabít a sníst?"
"Ale samozřejmě!"
"A trhat mouchám křídla?
"Vše, co si přejete."
"Tak to je fakt boží, dík!
"Jenom jablka nejezte!"
"Dobře, nebudeme, viď, Adame?"
"To víš, že ne, miláčku."
"Tak slibujem! Kam zmizel?"
"To dělá pořád."
"Dáme hada?"
"Nemám hlad."
"Ale já jo. Ostrej kámen už mám, pojď sem, hade!"
"Když mě nezabiješ, Evo, řeknu ti, proč nemáte jíst ta jablka, jsou o...!"
Šmelc! Plesk!
"Dáme jabko?"

"Máš kondom?"
"Mám, někde tady musí bejt."
"Tak si ho dej!"
"Počkej, dával jsem ho tady do šuplíku."
"Tak dělej!"
"Musí bejt někde tady v tý krabičce.."
"To je vtipný, jak dlouho ho tam máš?"
"Neboj, ještě není prošlej, podívej!"
"No dyť je tam 01/23, vidíš to? Hustý!"
"To je jasný znamení!"
"Jaký znamení?"
"No jakože nula jedna dva tři TEĎ!"
"Tak pojď!"
"Takže otevírám, špička ven, nasazuju, TEĎ!"
"Hehe, já mám strašnej sucháč!"
"Chceš nějakej drink?"
"Ne, pojď!"
"Nějak mi to nejde!"
"Jsem hrozně suchá!"
"Co s tím?"
"Máš něco?"
"Jako co?"
"Ale asi nic, pojď, pustíme si film..."

Nestačil mu vlastní dech,
pot mu stékal po zádech.
O půlnoci na zápraží,
v poledne už na nádraží.
Co se stalo v mezičase,
jeho vlastní bratr, prase,
zatlačit tu vzpomínku.
Chce myslet na maminku.
Ne však, když se rozloučili,
v mysli loví lepší chvíli.
Mysl je však roztřesená,
víc než Petrova kolena.
Uklidni se okamžitě,
nejsi žádný malý dítě.
Tohle nedáš v mátohách,
pevně stojíš na nohách!
Soustřeď se na tuhle chvíli,
jsi přece už skoro v cíli.

Vlak mezitím přijíždí...

A tak krátce po poledni,
chytl vlak, snad už poslední.
Nevěděl, že jede domů.
Prostě chtěl pryč, na svobodu.

"...svému milujícímu synovi odkazuji dům, ve kterém jsme oba vyrůstali i se zahradou k němu přilehlou," pokračoval notář.
"Můj nejstarší vnuk obdrží po mé smrti veškeré cenné papíry, které mám ve svém vlastnictví. Tím se myslí dluhopisy, podílové listy i směnky."
Notář se mělce nadechl a pokračoval: "Mému prostřednímu vnukovi přenechávám všechny své úspory nashromážděné ke dni mé smrti na mém běžném i spořícím účtu."
Notář se odmlčel. Naslinil si rty a pokračoval: "Veškeré své zlato uložené v advokátní úschovně banky HSBC..." podíval se krátce na mladého pana Roberta. Až fyzicky cítil jeho zatajený dech. "...tímto odkazuji své kočce Míně."

"Tati, mně je fakt vedro!"
"Tak pojď, dáme si teplý mátový čaj, ten osvěží nejlíp!"
"Ale já chci skočit do studený vody!"
"To by ale Klárko tvoje tělo paradoxně ohřálo."
"Tati, ale všichni když se chtěj ochladit, skočej do bazénu. Proč my žádnej nemáme?"
"Protože si nebudeme sobecky plnit bazén, když není dost vody ani na zalévání."
"Sousede, nemel. Nebuď škrt a pořiď bazén!"
"O penezích to není, pane Kocourku, ale o principech. A laskavě neposlouchejte cizí rozhovory."
"Vypadni vodsaď, Pražáku! Kláro, pojď se k nám vykoupat!"
"Běž s těma tvejma principama někam, tati, já si jdu k sousedům zaplavat."

"Fakt funguje? To myslíš Vážně?!"
"To zjistíme jedině tak, že ho vyzkoušíme."
"Co třeba předevčírem?"
"Tak krátké časové úseky neumí."
"Tisíc let zpátky?"
"To se nic zvláštního nestalo."
"A co zjistit, kdy to všechno začalo?
"Bezpečně můžeme zkusit maximálně 4 miliardy let nazpět."
"Dej to tam!"
"Nastavuji 4 miliardy let. Ale nechoď ven, nepůjde tam dýchat."
Třesk!
"Z okýnka nic nevidim, co teď?"
"Zkusíme o 100 milionů let vpřed."
Prásk!
"Furt nic!"
"Zkusíme tedy o dalších 100 milionů."
Plesk!
"Zas nic k vidění!"
"Tak ještě o 100."
"Hele, tady se nic neděje, pojeď domu," řekl a uplivl si z okénka.