Moje články

Nikdy si tvou smrt nedokážu odpustit.

Slyšíš mě? Vysmíváš se mi?

Myslel jsem, že s tvojí smrtí moje utrpení skončí.

Neskončilo. Naopak je to horší. Tvé rány nyní nejsou na mém těle, ale na mé duši. Moje tělo může být svobodné, ale moje duše není a nebude.

Denně přemýšlím, jestli tohle byl tvůj záměr. Když jsem tě viděl naposledy, když jsem ti bral tvůj život, jen ses smál. Ještě jsi mě pobídl, abych neváhal.

Věděl jsi, že budu trpět dál? Věděl jsi, že jsi vyhrál? Než ti vyhasl život v očích, bylo tvou poslední myšlenkou to, že jsi mě porazil?

Kdo by to byl řekl, že jeho největším problémem budou její kamarádky.

Ona mu věří. Ony ne. Ony ji před ním brání zuby nehty. On chápe proč, jeho život má přece jen temnou stránku. To ony ale neví, nemůžou vědět.

Už tak ho to trápí, co když se jí kvůli němu něco stane? Dennodenně váhá, jestli opravdu dělá správnou věc. "Proč zrovna ona?" ptá se sám sebe pokaždé, když ji drží v náručí, ale odpověď nezná. Srdce mu poručilo, zbláznilo se, a nedostal žádnou možnost volby.

A její kamarádky, které ji milují možná stejně, jako on, mu to vůbec neulehčují.