Marvel Comics

„Koho jsi naštval, že ti přidělili zrovna Barnese?“ zeptala se Zuzana, když mu předávala složku. Azirafal věděl, že naštval úplně všechny.
Jeho svěřenec se ukrýval ve stoce.
„Dal mi všechno, co potřebuju,“ sdělil prázdnému vzduchu, jako by v něm dokázal Azirafala vidět, „ale ne zadarmo.“
V ústech se mu zaleskly žluté zuby. Hydra nikdy moc nedbala na ústní hygienu.
„Ztratil jsem přátele."
„Jaký přátele? Nemám šajn.“
Stočil se do klubíčka jako mokrá myš.
„Ztratil jsem vzpomínky. Moje mysl? Támhle vzadu,“ pohodil hlavou k hromadě odpadků hemžící se krysami.
„Nedokážu vidět jasně.“
„Muž, co se stará, abych nebyl sám,“ řekl potichu.

Navenek byl Steve vždycky voják a chlapec ze čtyřicátých let. Takže ho v Avengers Tower viděli v posilovně cvičit, na střelnici střílet, v kuchyni vařit (proti Starkovým explozím to byla příjemná změna) a mezi Avengery urovnávat spory kdekoliv byli spolu.
V soukromí o něm ale nevěděl nikdo pořádně nic.
Narazil si na hlavu kšiltovku a s batohem přes rameno se pravidelně vydával do parku, s sebou jen tlustý blok a několik tužek. Skicák měl plný kreseb které nikdo neuvidí. Kreslil park, jeho návštěvníky, ptáky na obloze, mrakodrapy čnící za stromy. Kreslil pro sebe.
Nebyl jen voják, byl trochu i umělec.

Stál na křižovatce dvou cest. Možná tří. Ta třetí byla jednosměrná a končila uprostřed křižovatky. Právě po ní přišel.
Clint Barton, bývalý agent SHIELDu, bývalý poskok Lokiho, bývalý… Býval leccos. Teď nebyl nic. Proto stál na křižovatce a odříkával slova, v jejichž účinnost moc nevěřil.
„Takže ty chceš obětovat svoji duší?“ zeptal se překvapivě civilně vypadající démon.
Clint mlčky přikývl.
„A co za ní chceš?“
„Umíš vrátit čas?“
„Ne.“
„Oživit mrtvé?“
„Ani náhodou.“
„A co vlastně umíš?“
„Jak tak na tebe koukám,“ zamyslel se Crowley. „Tak vůbec nepotřebuješ mě. Asi tě seznámím s jedním andělem. A pak zajedem na Tahity.“

"Tony, JARVIS mě pustil dovnitř, potřebuju vědět..."
"Bruci?!"
"Eh..."
"Bruci, hlavně klid, Bruci, mám Hulka rád, ale fakt teď není dobrá doba zelenat..."
"Eh..."
"Bruci? Seš v pohodě, brácho?"
"Tony!"
"Bruci, hlavně klid, vysvětlím to..."
"Zeptám se tě jen jednou, Tony, a být tebou mám nachystané velmi dobré vysvětlení jinak volám SHIELD a agenta Bartona jako prvního. Co dělá Thorův bratr a zároveň mezinárodně hledaný vysoce nebezpečný zločinec NAHÝ VE TVÉ POSTELI?!"
"Dáme si skleničku a vysvětlím ti to."
Tony Stark se zatvářil jako nevinnost sama a zavřel za sebou dveře od ložnice, ať může polobůh v klidu dál spát.

Čekání na sledovanou osobu se táhlo.
"Kde sakra vězí?" pomyslel si netrpělivě Loki. Objektivně si nemohl stěžovat. Sedět ve slunné odpoledne uprostřed parku a naslouchat šumění nedaleké fontánky, to nebylo tak hrozné. Přesto by odtamtud Loki nejraději zmizel.
Možná to byla ta straka, která si už půl hodiny hrála na nedalekém stromě s něčím blýskavým. Možná to byla rodina s dětmi, která si spokojeně štěbetala u fontánky a vypadala tak nechutně šťastně. Loki se zahleděl jinam. Možná se prostě jen necítil ve své kůži.
"A v kůži koho jiného by ses měl cítit?" ozval se v jeho hlavě uštěpačný hlas.

"Je hrozná zima," brblala Miss Amerika. "Nebýt Lokiho chytrých rad, nezabloudili jsme a neskončili jsme v noci uprostřed pustiny."
"To není moje vina! Nebýt toho, že se Kate nutně musela účastnit té lukostřelecké soutěže, stihli jsme se k lodi vrátit včas... Ale jo, zima je. Teddy, skoč do lesa pro dříví na oheň."
Hulking chtěl oponovat, ale Billy byl rychlejší.
"Možná sis toho nevšiml, ale tomuhle týmu velím já," zpražil Lokiho. "Na dřevo půjde ten, kdo má nejvíc řečí."
"Miss Amerika?" navrhl Loki. Když se později vracel s dřívím z lesa, říkal si, že by měl zapracovat na umění mlčet.

Vláda Asgardu se po nějakém čase projevila jak nesmírně nudná činnost. Předstírat, že je stárnoucí vládce, který nechal prince toulat se po Midgardu a obšťastňovat lidskou ženu, která projevila více intelektu než sám Thor; to vskutku byl nepříliš vyvedený plán.
Možná bylo na čase probudit Všeotce z jeho spánku a vrátit se k nějaké činnosti. Nečinost ho ubíjela.
Zhlédl se ve stříbrném zrcadle. Ne, tahle kůže mu vážně neslušela.
Možná bylo na čase vyzkoušet si být Thorem, na den, dva. Přeci jen, kdysi slíbil svému bratrovi, že Jane navštíví.
Odraz v zrcadle se změnil. Ano, tahle kůže byla mnohem lepší.

"Počkat, kde mám milkshake?" překvapeně se ozval Loki. Jen na chvíli odběhl ven, aby zabránil pekelnému psu zpopelnit hlouček vyděšených turistů, a jeho pití bylo pryč. Leah se škodolibě usmívala zpoza dvou prázdných sklenic.
"Slíbilas, že mi to pohlídáš!"
"Slíbila jsem, že ti to na chvilku pohlídám. Kdybys měl tu bestii líp vycvičenou, stihl by ses vrátit včas."
Loki se chtěl ohradit, ale pak si všiml, co se zmiňovaná bestie chystá udělat.
"Tak jak myslíš. Ale věř mi, ještě budeš svojí proradnosti litovat," usmál se.
"Pochybuju," odpověděla Leah, která neměla nejmenší tušení, že jí Thori za zády spokojeně žvýká kabelku.

Lokiho dlaň naposled zazářila a rána na jeho stehně se zacelila.
"Mohl jsi mě vydat, Starku. Tvým Avengerům, SHIELDu. Proč jsi to neudělal?"
Tony se uchechtl a nalil si whisky. Po vyhrané bitvě nemohl zůstat střízlivý
"Máme dohodu."
"Zranil jsem tě," poukázal Loki na ránu na inženýrově hlavě. Tony jen mávl rukou.
"Maličkost. Tomu výbuchu jsi nemohl zabránit. Splatíš mi to jinak. Dohoda stále platí."
Loki se pousmál. Mohl Starka vyléčit, ale Stark o to nepožádal.
"Musím jít. Ale těším se na další spolupráci, Anthony..." zapředl Loki a znovu se oblekl.
"Potěšení bylo na mé straně, Rudolfe..." zasmál se Tony

"Mám ho, mám ho, našla jsem ho! Je můj!" protínal hlas malé holčičky šum hovoru mužů okolo. Jane utíkala kráterem, šatičky, které jí ráno matka oblékla měla zamazané od prachu, ale na to ona nedbala. V rukou pevně svírala kámen, který na první pohled nepocházel z pouště, kam dopadl.
"Doktore Fostere, zdá se, že z vaší dcery vyklubala dobrá výpomoc!" zasmál se jeden z vědců.
To už ale holčička byla u nich.
"Můžu si ho nechat, tatíííí?"
Ten se jen zasmál, pohladil dcerku po vlasech, a podíval se jak ostatní souhlasně přikývli.
"Jistě, princezno. Tenhle kousek nebe je jen tvůj."