Bídníci

Obrázek uživatele Erendis

Klub se rozšiřuje

Úvodní poznámka: 

Tentokrát to není moc veselé.

Drabble: 

Postarší bělovlasý muž se na louce nad klubovnou objevil jednoho jarního dne. Překvapeně zamžikal, lidské obydlí tak hluboko v lesích zjevně nečekal. Pozvali jsme ho dál.
Nejdřív posmutněle mlčel. Pak z něj vypadlo, že má dceru. Adoptovanou. "Stalo se s ní něco?" účastně se zeptala Drahoušek.
"Vdala se. Její manžel mě nemá rád." Vzdychl. "Byla mi vším. Jako by se mi přetrhl život. Není to poprvé. Jen tentokrát nemám, čeho se chytit jiného." Povzdechl ještě jednou. "Máte tu krásný sad. V mládí jsem prořezával stromy."
"Nemáme nikoho, kdo by se o něj staral," pohotově prohlásil předseda. "Nechcete u nás zůstat?"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lady Peahen

Sebrat nebo nabrat?

Drabble: 

"Stáří asi čtyřicet let. Vysoký, už z dálky budí respekt. Silný, nebojí se žádné tvrdé práce. Rychlý. To podtrhněte, to je důležité! Obratný, dokáže se dostat na nečekaná místa nebo rychle zmizet. Nerozpakuje se sahat do cizích kapes a umí to s paklíčem."
"Trestaný?"
"Tři měsíce vězení pro začátek a pár bonusů za pokus o útěk."
"Samozřejmě..."
"Zítra to chci ve všech novinách."
"Ano, jen..."
Policejní velitel si všiml zarputilého výrazu svého podřízeného.
"Něco se vám nelíbí, pane Javerte?"
"Ne pane. Jen si nejsem jistý, do které to chcete rubriky. Je to popis hledaného zločince, nebo požadavky na nového zaměstnance?"

Závěrečná poznámka: 

To, že první příslušníci policie byli jeden vedle druhého bývalí zločinci nebyla specialita Paříže, ale já si prostě do chudáka Javerta musela rýpnout. Nebo spíš on si musel rýpnout do pana Vidocqa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lomeril

Nous sommes tous morts, Dave

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pairing: Enjolras/Grantaire, možno číst jako pre-slash.
Vycházím ze závěreční scény muzikálu z roku 2012, kdy všechny mrtvé postavy zpívají na jedné obrovské barikádě. Ne všichni jsou z toho nadšení.
Titulek zapůjčil Google Translate a Červený trpaslík

Drabble: 

„Nedopadlo to zas tak špatně,“ prohlásil Enjolras.
„Všichni jsme mrtví,“ upozornil ho Grantaire. Když zjistil, že nebe je další barikáda, zatoužil po něčem k pití. Když zjistil, že mrtví nemůžou pít, hluboce ho to zklamalo.
„Já vím, ale…“
„Revoluce selhala, na trůně sedí Ludvík Filip, a všichni jsme mrtví.“
Enjolras ho neposlouchal. Díval se do dálky na vlající francouzské prapory a na tváři mu pohrával úsměv. Jistěže, tohle je prostě jeho představa ráje, pomyslel si Grantaire a také se u toho usmíval.
„Zas tak špatně to nedopadlo. Jsme tu všichni spolu. A tam dole, tam na nás hned tak nezapomenou.“

Obrázek uživatele Rya

Omyl

Fandom: 
Drabble: 

Jakási část jeho vědomí, snad ta, která bývala svědomím, jej chladně, zpovzdálí, pozorovala.
Ruce zhrublé tvrdou prací ukládaly lup do vaku, opatrně, aby stříbro ani nezacinkalo.
Srdce ztvrdlé na kámen.
Právě se setkal s vlídným přijetím, ale připadalo mu pokrytecké.
Podezřívavé pohledy hospodyně, ty ovšem byly pravé!
Rozpraskané rty se cynicky ušklíbly.
Před pár hodinami by své počínaní mohl omluvit hladem, únavou, bezvýchodností nouze. Teď měl ale břicho plné a pohodlné lůžko nadosah.
Pokud by ho právě v té chvíli vyrušili, stal by se vrahem?
Možná ano.
Ale krádež jako oplátka laskavosti stačila.
Totální krach lidství.
Už nebude jiný.
Nikdy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Giles Rigby

Ani na konci světa není dost daleko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěla jsem napsat něco dojemného... No, nakonec ne tak docela, ale je to blízko...
WARNING: Vulgarismy

Drabble: 

Bylo zvláštní nemít vážnější starosti než rvačky opilých vojáků a frivolní grizetky pozvolna stárnoucí do laciných kurev. Asi by si na to dokázal zvyknout, kdyby se ambice daly utopit ve víně... Aspoň kdyby tu domněnku zkusil ověřit a začal pít. Možná by i začal nebýt nepřekonatelného odporu k alkoholu a toho ospalého dne, přelomeného v půli vyděšeným křikem. Kdyby koutkem oka nepostřehl povědomé napnutí svalů. Nedávalo mu smysl, že muž, kterému paže patřily, měl tvář pana Madeleina. Proč měl najednou tak povědomé rysy?
“Dikh pro miro bare kar!”
Jsou chvíle, kdy i rozený policajt vezme za vděk slovníkem posledního zlodějíčka.

Obrázek uživatele Keneu

Zákon

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

inspektor Javert má na poezii velmi konkrétní nároky
takže je to pět slov * pět veršů (každý verš deset slabik) * čtyři sloky

Drabble: 

Zákon je cesta podle pravítka
Jeho moc stvrdí úder razítka
Zákon jsou jasně dané činy
Zde kreslí čáru vinný nevinný
Na duši hlodá němá výčitka

Zákon je odpověď lidské sběři
Která ve svoje špatnosti věří
Zákon je státu nejdražší klenot
Čistota jeho září do temnot
Zákon teď moje kroky měří

Zákon jsou dveře petlice klíč
Sekera řetěz provaz i bič
Zákon je jistý pravdou svojí
On nestrpí nikdy výklad dvojí
Můj vnitřní zákon uniká pryč

Zákony musí být věčně ctěny
Dodržujte je muži a ženy
Zákonu jsem se vždycky kořil
Zákon jsem dnes poprvé zbořil
Zákon je noční hukot Seiny

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Jistota

Fandom: 
Drabble: 

S ledovým klidem vytáhl ze stolu kus papíru a pero.
Galejník se nezmění. To byla jediná věc, ve které si byl stoprocentně jistý.
Na vlastní kůži poznal tu špínu, která končila za mřížemi.
Jen matně si vzpomněl na téměř šťastné chvíle, kdy se se svou cikánskou matkou díval na hvězdy a ona mu vysvětlovala co znamenají. To bylo předtím, než na sebe oblékl uniformu a stalo se jeho povinností potírat takové jako ona.
Podvodník bude podvádět, zloděj bude krást a Javert se o ně postará.
Pokud zloděj mohl být dobrý, tak jaký měl zákon smysl?
Napsal stručný vzkaz a odešel.

Závěrečná poznámka: 

Děkuju všem zúčastněným za příjemný duben :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Giles Rigby

Řeka zapomnění

Fandom: 
Drabble: 

Jestli to bylo vítězství, nechápal, proč po něm někdo touží... Necítil žádné zadostiučinění.
Měřil kroky ulice a nábřeží města, které pro něj nic neznamenalo. Přesto by za něj položil život.
Říkali o něm, že je neústupný, tvrdý a nemilosrdný. On tím vším byl, ale vystačil by si s jednoslovnou charakteristikou - zásadový.
Byl nesmlouvavým vyšetřovatelem, nepochybující porotou a neúplatným soudcem. Neuznával omluvy, lítost, ani pokání.
Teď před jeho jednočlenným tribunálem stál poslední obžalovaný.
On sám.
A byl shledán vinným.
Neomlouval se. Ničeho nelitoval. Netoužil se napravit.
Přijal smrt jako spojence. Jen oni dva měli stejná pravidla vždy, všude a pro každého.

Obrázek uživatele Lee

Pošetilost ctnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rye a Aries. (A také trochu mé tetě.)

Drabble: 

Jako omámen kráčel rychle ulicí. Zastavil se, když zpozoroval, že nemá klobouk, vzápětí se však znovu dal do horečnatého kroku. Došel až na roh ulice, ale dál už ne. Tlukoucí srdce mu znělo v hlavě a očima lapal po místě, kde byla ona.
Chvíli stál bez dechu, a když údery utichly, obrátil se ztěžka a vydal se stejnou cestou zpět.
Snad to byl blázen, řekli by kolemjdoucí. Prostovlasý, s vytřeštěnýma očima a zármutkem zkřivenou tváří.
Snad to byl hlupák, když neřekl, že to byl on, kdo barona protáhl stokou na vlastních ramenou.
Ale možná jen příliš miloval... onen Jean Valjean.

Závěrečná poznámka: 

Zasloužil by si víc než toto.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aries

Bídník

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Trefu

Drabble: 

Rok 1992. Vinohradské divadlo, premiéra muzikálu Bídníci.

Břetislav Sojka se zájmem sleduje představení. Vedle sebe má volné místo.
Jiří Korn (na jevišti): Hlava mazaná, terno pro podnik,
Objeví se Lada, proklouzne nepozorovaně kolem uvaděčky. Přisedne na prázdné sedadlo.
Břetislav (pohoršeně šeptá): Jdete pozdě.
Jiří Korn (na jevišti): podnikne to, co by nikdo nepodnik,
Lada (vzrušeně): Musím s vámi okamžitě mluvit.
Divák za nimi: Pst!
Břetislav: Chováte se velmi nevhodně.
Jiří Korn (na jevišti): Malér nedělá z malejch rozepří,
Lada: Poslyšte, jde o ten případ. Hraju o čas!
Divák za nimi: Pst!
Břetislav (rozzlobeně): Pojďte prosím ven.
Opouštějí hlediště, uvaděčka opět nic nezaznamená.
Jiří Korn (na jevišti): bakšiš bude, pámbu dejž.

Foyer.

Břetislav (podrážděně): Tak co máte na srdci tak zásadního, že to nepočká do konce představení?
Lada (překotně): Svoje konexe na Vyšehradě v tuhle dobu využít nemůžu. Čekat taky ne. Vy přece máte takový šikovný archiv se vším možným. Nutně potřebuju jakoukoliv špínu na jednoho mizeru animaga. Ideálně pravdu, i když to by asi bylo až příliš krásné.V horším případě aspoň použitelnou pomluvu. V nejhorším případě cokoliv, co mi umožní hledat jinde. Identifikační znak mám.
Břetislav (rezignovaně): Zacházíte příliš daleko.Ale budiž.

Sbor (tlumeně): Hlava mazaná, to je kapitál

Závěrečná poznámka: 

Text kurzívou je citát z české verze libreta od Zdeňka Borovce. Omlouvám se tímto zneužitému Jiřímu Kornovi a ano, já vím, že Bídníci zde neznamená bídáci, ale já to tady tak beru, a ano, vím, že je to tak trochu švindl, nebude-li to uznáno, hádat se nebudu, ale aspoň jsem to zkusila a lepší to nebude.
Příště Po půlnoci

Obrázek uživatele Lee

Cena důvěry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík, napsáno mojí skvělou tetou.

Drabble: 

Snad i já kdysi věřil v dobrotu. Předtím.
Konečně volný! A přece stále čekám, odkud přijde rána.
Nejdřív mě bavilo toho dědka balamutit, dělat se zbožným pocestným, hotový Bůh do domu! Časem mi došlo, že moji špínu prostě odmítá vidět. Byl slepý, hluchý a vlídný a to začalo být nesnesitelné.
Útěk s lupem a hlavně radost, že se ten svatoušek konečně zklame. Jistě mě prokleje, dobrodinec!
Když mě chytili, bylo to skoro zadostiučinění: teď uvidím, jak krusta jeho pokrytectví praská a tryská to bahno pod ní.
Pak mi poprvé došlo, že to myslí vážně.
„Já vám ty svícny přece dal.“

Závěrečná poznámka: 

A ještě drobný komentář autorky: "Já jen, že to možná není vždycky jenom pokrytectví."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Cácorky na prodej

Fandom: 
Drabble: 

Neplakej, sestřičko. Já vím, bolelo to, víc na duši než na těle. Poslouchej, povím ti pohádku.
Byla jednou jedna princezna a ta žila v zakletém hradě. Hlídal ji černokněžník, ježibaba ji týrala hladem a prací a dvě cácorky si z ní udělaly služku. To jsme byly my dvě. Jenže pak přišel mocný kouzelník a princeznu vykoupil za patnáct set franků a odvedl ji s sebou. A tam někde daleko, třeba v Paříži, potkala krásného prince a žila šťastně až do smrti.
Nás ten černokněžník prodává za mnohem míň. A kolikrát to ještě udělá, než mu vyděláme stejnou částku jako Cosetta?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Židle

Obdarovaný: 
Terda
Fandom: 

Milá Terdo,

Ježíšek se moc omlouvá za zpoždění. Aby Ti to vynahradil, má pro Tebe dva dárky. Tohle je první, stoslůvkový, židličkový. Druhý vložím ještě dnes.
Veselé Vánoce.

Keneu

Grantairův vnitřní monolog

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem ho viděl jít vstříc vojákům, až do hloubi duše jsem si uvědomoval, jak tenká hranice je mezi odvahou a šílenstvím. Ale ve stavu opojení vším okolo nezbývalo než ho obdivovat, já sám ztuhlý na místě a přemýšlející, kde jsem nechal svůj rozum. A kde ho nechali my všichni - a on. Vše se slévalo a čas plynul tu rychleji a tu pomaleji, jako kdyby byl mořem a já se jen nechal unášet vlnami.
Bál jsem se víc než on - bylo jich tolik, po zuby ozbrojení a on neměl nic, jen svůj vyzývavý škleb. Asi jsme mu nebyli dobrým příkladem.

Závěrečná poznámka: 

Jde o Gavroche a Barikádovou scénu, jen pro upřesnění, pokud by to z toho nebylo úplně poznat.

Obrázek uživatele Scully

Eponine

Drabble: 

Všechen sníh v ulicích už roztál
a s jarem očekáváš první záchvěv v srdci
ztracená mezi domy a sama
cítíš na paži dotek jeho prstů
a jen déšť je společníkem tvých slz
sníš a sníš a víš
že je to jen přelud
přesto neodoláš úsměvu v kaluži
chceš cítit ten polibek patřící jiné
kráčíš městem sama a světla
se odráží v uslzených očích
navždy ach navždy
si šeptáš pro sebe
a přitom nikdy nezaslechne
bušení tvého srdce
po proudu řeky se vydáváš
a tvůj hlas utichá v pláči
jen jednou obejmout a ucítit
vůni jeho vlasů na tvé osamělé tváři.

Obrázek uživatele Saphira

Hořkosladká minulost

Stála ve své tmavé komůrce a zírala skrz zaprášená okna ven do slunečního svitu. Její mysl bloudila ve vzpomínkách, jak krásně jí tehdy bylo. Hořkost ji bodla do prsou. Milovala ho, milovala ho tak moc, odevzdala se mu, ale on ji opustil. Nechal ji bezmocnou, samodruhou, chudou.
Neměla zuby, chodila v hadrech, ale když pozorovala ulici zalitou slunečním světlem, připadala si tak hezká, jako kdysi. Skoro cítila na rukou hebkost jejích dávných šatů. Teď neměla cit v rukou. Bývala čistá, teď je z ní jen stín potácející se mezi muži s nečistými úmysly.
Ach, Cosetto, kdy tě uvidím, má dceruško?

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

Fantina

Poznámka: omlouvám se, ale bodík je bodík. Bez podrobné znalosti fandomu asi nepochopitelné, psáno s knihou v ruce.

Montreuil-sur-Mer
Byla bídná. Byla osiřelá. Byla bezejmenná. Byla čistá.
Paříž
Byla šťastná. Byla mladá. Byla zdravá. Byla krásná. Byla naivní. Byla zamilovaná. Stále byla šťastná. Byla těhotná. Byla překvapená. Byla opuštěná. Byla svobodná.
Montfermeil
Byla zaujatá. Byla důvěřivá. Byla podvedená.
Montreuil-sur-Mer
Byla zaměstnaná. Byla docela šťastná. Byla podezřelá. Byla zkoumaná. Byla odhalená. Byla propuštěná. Byla rozzlobená. Byla chudá. Byla smířená. Byla dlužná. Byla ostříhaná. Byla vydíraná. Byla bezzubá. Byla upomínaná. Byla nemocná. Byla zoufalá. Byla prodejná. Byla prchlivá. Byla zatčená. Byla odsouzená. Byla propuštěná. Byla vděčná. Byla léčená. Byla doufající. Byla oklamaná. Byla vyděšená. Byla mrtvá.
Někde jinde
Byla čekající.

Fandom: 
Rok: 
2011
-A A +A