Jindřich V.

Obrázek uživatele Čespír

Lože hraběte z Azincourtu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod
Pokračuju v shipování mého shakespearovského OTP. Tady máte manifest tohoto shipu. Ano, čtete dobře, tenhle pairing má manifest.

Drabble: 

Francouzský herold Montjoy se proklubává ze sítě spánku. V ráně na boku tepe, hlava se motá, ale ano, je vzhůru. Jen zpočátku nechápe kde.
Postel, krb, stůl, nějaký muž...
O vteřinu později Montjoy pozná anglického krále.
Sakra, sakra, co tady dělám? A hlavně, co jsem tu dělal v noci?!
Mapa, otázky, teplo z krbu a dál už nic.
Při svatém Ludvíkovi, snad jsem tady neomdlel! Francouzi se dost znemožnili v bitvě, nemusím k tomu přispívat svojí slabostí.

Rachocení koleček v heroldově hlavě přitáhne pozornost muže u stolu.
Otočí se, usměje a Montjoy pochopí, že se chce probouzet už jedině takhle.

Závěrečná poznámka: 

Pokud by vás zajímaly detaily, jak se tam Montjoy dostal a jestli tam zůstal, přečtěte si poslední povídku zmíněnou ve výše uvedeném manifestu. Jmenuje se Thou art enough (což vyjadřuje úplně vše, omluvte mě, odcházím plakat).

Obrázek uživatele Čespír

Ztřeštěná romantická gesta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod

Drabble: 

„Až si to rozmyslíš,“ řekl francouzský herold Montjoy a podal králi Jindřichovi zdobený roh, „zatrub a já přijdu.“
„Víš, že to neudělám, tak proč...“
„Protože nechci, abys umřel, protože tě miluju,“ zadrmolil (zcela neprofesionálně) herold a pobídl koně.

Montjoy se probudí. Noc před bitvou bývá zlá vždycky, ale tentokrát se jeho podvědomí překonává.
První sen mu přinesl Jindřichovo bezvládné a posekané tělo, tenhle druhý se předvedl ukázkou naprosto absurdní zbrklosti. Na třetí už nemá sílu.

Blíží se ráno. Musí ještě jednou za anglickým králem, musí ho ještě jednou vidět živého. A hlavně, mon dieu, nesmí dělat žádná ztřeštěná romantická gesta.

Obrázek uživatele Čespír

Zlatý anglický lev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Na Adama a myslím při tom na Jindřicha.

Věnuji Birute.

Dobrá. Druhý pokus. Snažím se nerozpustit.

můj OTP Jindřich V. / herold Montjoy
Za všechno může Hyarrowen a její manifest, na jehož konci jsou tipy na skvělé povídky s tímto párem. Já mám asi nejradši Ceremonies for honest men.

Drabble: 

Představ si, že přijde.
Natáhne ruku a řekne „Pojď se mnou,“ a ty nebudeš mít na výběr, tvé srdce ti nedovolí zaváhat, poběžíš za ním jako za pramenem v poušti, jako za jedinou nadějí na spasení.
Tvrdí, že není hezký, válečník s jizvou a sestřihem podle helmy, ale ty víš.
Víš, že je nádherný, protože jsi ho viděl stát ve světle řeřavých uhlíků, zlatého anglického lva. Stál tam dočista nahý a usmíval se, protože tys na něho čekal v loži.

A ráno? Bude sedět jen tak a krmit tě plátky jablka, jako by tě v noci neproklel a nepožehnal zároveň.

Obrázek uživatele Čespír

Smím projít branou?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod

Drabble: 

„Co dělá?“
„Chodí sem a tam. Tváří se vyplašeně.“
„On?“
„Podívej se sám.“
„Neměli bychom za ním?“
„Nebeskou branou musí projít sám.“
„Ale do psí nohy. Půjč mi plášť.“

Kousne se do rtu, najednou stejně nejistý jako ten, komu jde pomoci.
„Henry… Na co čekáš?“
„Nevím. Smím vůbec vstoupit? Dědictví po otci, mé hloupé srdce, všichni ti vojáci padlí v mém jménu… Co když se přede mnou ta brána zavře? Mít navěky jistotu...“
„Jen klid. Zaposlouchej se. Taky čekáme. Uvnitř.“

Má vina.
Za sebe si ručím sám.
Jen má vina.
Měl jsem se vyzpovídat.
Jenom má vina.
Bůh ochraňuj krále.

Závěrečná poznámka: 

souvisí s jedním mým výtvorem, zde již propagovaným Pláště, rukavice a tak dál
Celá ta hádka s Williamsem se motala kolem toho, zda král nese před Bohem zodpovědnost za hříchy vojáků, kteří pro něho padnou, třeba nevyzpovídaní, hrozně hříšní a podobně.

Obrázek uživatele Keneu

Erotický film se špionážní zápletkou

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 12. dubna Kyselé vítězství a sladká prohra
S Čespírem nás tohle napadlo už někdy v únoru, ale on se letos chudák zase skoro na nic nezmohl, takže mi nápad půjčuje.

Drabble: 

Richard II. klátil nohama a mlsal. Dole asi dávali něco zajímavého.
Jindřich IV. ho sice doposud obcházel obloukem, ale pobavený výraz jeho osobního černého svědomí ho zaujal. Připlížil se mu za záda, že nahlédne taky.
Jeho zpropadený syn, který přísahal, že se polepší, a podle zpráv zdola se mu to snad i povedlo, se tam cicmal s nějakým černovlasým hezounem. Čtyřka zalapal po dechu, Pětka v ozvěně taky.
Richard se s úsměvem otočil.
„Ještě nějaké připomínky k mým rádcům, bratranče?“
Jindřich zabručel něco ve smyslu omluvy a sklopil oči.
„A to mě žádný z nich nezradil Francouzům.“
Jindřich překvapeně vzhlédl.

Závěrečná poznámka: 

vysvětlivky: Jindřich IV. sice vyhrál trůn, ale vzhledem k avantýrám jeho syna mu to trochu zkyslo, kdežto poražený Richard II. se zážitky Jindřicha V. velice dobře baví. Richard i Pětka jsou kanonicky slashovatelní. Na Festivalu fantazie bude přednáška!
Černovlasý hezoun je Jindřich Scrope z Mashamu a o celé té zradě Francouzům si můžete víc přečíst v Čespírově povídce Jak to bylo se southamptonským spiknutím

Obrázek uživatele Čespír

Tady se vážně nedá spát

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bodík

tak ještě aspoň jedno
souvisí s drabblem od Keneu

Drabble: 

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

Obrázek uživatele Čespír

Cesta časem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milí,
jsem tu zas. Kdy jindy než letos, že ano. Kdyby vám to náhodou uniklo (protože vám to neustále nevalí do hlavy Keneu, jako kdekomu v jejím okolí), letos v době konání DMD oslaví můj drahý jmenovec již čtyřsté smrtozeniny. U toho musíte být!

No a krom těchto celkem zanedbatelných čtyř set let loni v říjnu uplynulo šest set let od slavné bitvy u Azincourtu, ještě slavněji zobrazené ve hře Jindřich V. Shodou okolností jsem se právě v noci před svátkem svatého Kryšpína řítil skrz Francii do Anglie, měnil se čas a já mohl stejně jako zvony vracející se z Říma volat a zpívat "Byl jsem tam!"

Drabble: 

Jedeme tmou
skrz prostor a čas
Ty na kolenou
ptáš se kdo z vás

přežije den
krev Kryšpínu dá
Šest staletí – sen
Odpověď znám

Ze tří jsou dvě
Staletí letí
Já Ty Francie
Naděje spí

V nejistotách
Tví vojáci bdí
Tma ukrývá strach
Nepočetní

Prosíš ať též
nepočítají
Luky jim napneš
Odolají

Slyším Tvou řeč
a srdce jak zvon
jako štít a meč
Zní jako hrom

Blíží se cíl
V myšlenkách s Tebou
s Tvou rukavicí
Samosebou

Za moře zní
dvou chorálů hlas
O Tvém vítězství
přináším vzkaz

Já bil se tam
u Azincourtu
Všem trubadůrům:
já byl jsem tam

Obrázek uživatele Čespír

Trochu se pohádali

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bodík

noc před bitvou u Azincourtu
letos v říjnu to bude přesně šest set let

Drabble: 

Jindřich V. měl rozbitý nos.
„Vaše Veličenstvo, co se… Kdo se opovážil?“ vévoda z Exeteru byl šokován. Něco takového se nestalo už patnáct let! Patnáct let, co někdo vztáhl ruku na anglického krále mimo bitevní pole.
„Uklidněte se, strýčku. Nic mi není. Ten chlap ani nevěděl, kdo jsem. Trochu jsme se pohádali. Nehledejte ho a rozhodně ho nezatýkejte. V současné situaci si nemůžeme dovolit plýtvat vojáky, zvlášť ne takovými, co se umí prát.“
Vévoda z Yorku, který měl u svých lancasterských příbuzných už tak dost vroubků, si dodal odvahy a zeptal se na to, co chtěli vědět všichni.
„Kdo vyhrál?“

Obrázek uživatele Čespír

Jak to bylo se southamptonským spiknutím

Milí čtenáři,
žiju. To jen Keneu mě drží zkrátka. Ona řekne: "Klidně si překládej, já jdu spát," a myslí si, jak je benevolentní. Takže z té rozpřekládané povídky, kterou jsem sliboval, mám asi šestinu a budu ji zveřejňovat na pokračování u Keneu na blogu. Ale díky prokrastinaci se mi povedlo napsat i dokončit krátký a věřím, že i humorný, útržek o southamptonském spiknutí, kterým jsem si z překládaného fandomu chtěl udělat legraci. Takže příjemnou zábavu a mrkněte se ke Keneu, do jakých sítí se zamotávají čestní mužové.

Fandom: Jindřich V.
Přístupnost: neomezená
Shrnutí: dávejte si pozor, koho si přizvete ke spiknutí. A na druhou stranu, dávejte si pozor, koho si berete do postele.
Prohlášení: dílo Williama Shakespeara je už nějaký čas volné, z čehož mám nezměrnou radost.
Varování: nespisovný jazyk, smrt postav a několikadenní škytavka.
Poděkování: co nevím přímo od Shakespeara, to mi poradila anglická Wikipedie. A taky mnohokrát děkuji za možnost zveřejnit dobročinnost se zpožděním.
Podporovaná organizace: občanské sdružení Centrum podpory podnikání Praha - První dny na svobodě

Obrázek uživatele Čespír

Harfleur

Fandom: 
Drabble: 

22. září 1415, Harfleur
Obklíčené město hoří. Hledí do hlavní děl. Zem je nahlodána podkopy. V hradbách zeje díra, věnčená plameny jak brána pekelná. Jen čert ví, z které strany je peklo.
Obránci umdlévají. Za okny domů se krčí strach z drancování. Velitel marně očekává zprávu o příchodu pomoci, dauphin ještě nemá dost vojska. Blíží se konec.
Útočníky vede jasný hlas jejich krále. Oči mu září, odráží se v nich světlo požáru, když volá do útoku.
„Do průlomu, přátelé! Pošlete jim další salvu z děl. Ať vzhůru k nebi teď náš pokřik míří. Za krále! Za vlast! Za svatého Jiří!“

Závěrečná poznámka: 

Konec přímé řeči je už citace ze hry. On to prostě umí říct líp, někdy si to s ním i sám zakřičím. :-)

-A A +A