DMD č. 06. pro 6. 4. 2025. Téma: Odvykací kůra

Linda Burfield Hazzard nikdy doktorát nezískala. Nicméně se jí říkalo „doktorka hladovění“. Propagovala totiž radikální odvykací kúru. Lidi ve své péči se snažila odnaučit jíst. Léčila lidi hladověním. To doprovázela sérii klystýrů pro úplné vyprázdnění trávicího traktu. Výsledkem této činnosti bylo její odsouzení ke dvaceti letům nucených prací za neúmyslné zabití nejméně patnácti lidí v tom, čemu říkala klinika, v americkém Seattlu. Z trestu si odpykala pouhé dva roky, po čemž byla podmínečně propuštěna. Byla jí posléze udělena plná milost pod podmínkou, že se přestěhuje na Nový Zéland. Nakonec zemřela v sedmdesáti letech vlivem vlastních „léčivých“ metod. Vyhladověla k smrti.

Ten poslední seskok se prostě nepovedl. Rozumově s tím člověk tak nějak počítá, ale když to přijde, je stejně překvapený. Abych byl přesný, překvapení se dostaví po akci, při ní není na překvapení čas.
Je to velká změna. Byl jsem zvyklý v rychlosti rozrážet vzduch, teď vítr profukuje kolem mě. Ten vjem je jiný. Ale s trochou snahy odvyknete kdečemu, i pohybu.
Asi je přece jen pravda, že entita, do které se reinkarnujeme, je pečlivě zvolena s ohledem na duchovní růst. Až mě jednou podetnou, budu uměl ocenit prosté bytí a trpělivé setrvání. Zatím má kůra odvyká neklidu a spěchu.

"Doprdele práce,"Crevan zaryl polní lopatku do ztvrdlé hlíny a ta se jen s nechutí podvolila tlaku a do čerstvého zárodku okopu upadl další kus.
"Neklej a makej, Crevane."
"Nesnáším to!"
"Makej!"
Z seržanta templářů, stejně jako dalších mužů, už lil pot, třebaže rtuť teplomněru se nedotkla ani deseti stupňů.
"Přidejte, máte na to čtyřicet minut."
Muži polohlasně kleli.
Crevanovi se vysílením dělalo temno před očima. Pořád nebyl fit.

Okop dokončil včas.
Když přišel rozkaz k boji, reagoval jako jeden z prvních.
V noci svítily hvězdy.
Byla zima.

Po pulnoci ho přišel velmistr vystřídat.
"Už nebudeš dělat volavku?!"
"Uvidíme, příteli."

SOL DEN 107:

První den na pevné stravě bez diety! Sbohem dětská kašičko, pá a šáteček a už se nikdy nevracej!
Tým osobních šéfkuchařů (banda doktorů, výživových poradců, a chronicky flegmatický kuchař André) mi dokonce dovolil si vybrat mé první pořádné jídlo. Samozřejmě jsem si řekl o správný americký burger. Když ho ale přinesli, nastal menší... problém. Byl bez přílohy – na talíři nebyla jediná hranolka.

Když jsem je na tuto chybu upozornil, bylo mi řečeno že v rámci mého zotavovacího plánu bylo psychology doporučeno vyřadit mi z diety brambory a jakékoliv výrobky z nich.

...

Nejsem pyšný na hysterák který následoval.

Dovleču Geralta k Yennefer v poslední chvíli.
"Je mu strašně zle. Chvíli je ledový, chvíli má horečku. Řekl, že ho mám dovést k tobě."
Čarodějka kývne.
"Dej ho támhle."
Lůžko nevypadá pohodlně, ale Yen ví, co dělá.
"Co mu je?"
"Má absťák. Měl teď hodně zakázek, viď?"
"No, to měl."
"Nalejval se těma svejma dryákama a teď je závislej."
"Aha... a co s tím?"
"Čekat. Nebude to pěkné."
"Počkám a pomůžu."
Geralt se zotaví rychle, ale i přesto jsem vyčerpán. Zaklínač je dost silný i bez lektvarů.
Yennefer se usměje a navyklým gestem si odhodí kadeř s čela.
"Díky, dráčku."

"Ahoj všichni, jmenuji se Jack."

"Ahoj, Jacku." Zaznělo hromadně.

Jack mrkl na nejbližší ženu. Začervenala se. "Kde začít... Jednou jsem například měl sex se svými dvěma vězniteli. Nakonec mě propustili. Milý manželský pár. Dodnes mi posílají pohlednice k Vánocům."

"Ale..." začal protestovat vedoucí skupiny. Jack si ho nevšímal a pokračoval.

"Taky se mi podařilo políbit hned několik členů svého týmu." Pousmál se. "Není nic žhavějšího, když se vás chystá rozpárat nepřítel. To mě vždycky pořádně navnadí."

"Tak dost!" zaječel vedoucí. "Tohle je skupina anonymních alkoholiků, ne závisláků na sexu."

"Vážně?" Jack si povzdechl. "Zase jsem vlezl na špatnou odvykací kůru."

Jeanina Rowderová vztekle ukončila rozhovor s Harriet Marblemawovou a zhluboka se nadechla. Kdyby tu neschopnou ženskou měla po ruce a ne na Marsyasu, pravděpodobně by ji roztrhla jak hada.

Co je tak těžké na tom, najít nějakou špínu na Arthura Parnasse. Vždyť je to bývalý vzbouřenec a odpůrce registrace magických bytostí. Copak si Marblemawová neumí představit, jak by mohl zneužít neomezeného magického potenciálu mladičkého Antikrista.

Ale ona se postará, aby k ničemu zlému nedošlo. Jen co děti Parnassovi odeberou, naučí je poslušnosti a pořádku. Žádné pikniky, žádné dobrodružné výpravy. Dostane se jim takové odvykací kůry, že si na Marsyas nevzpomenou.

Potřít ohněm a mečem, pro jistotu opakovaně.
Vytlačit jejich myšlenky z normálu, očernit, umenšit, zjednodušit na úroveň anekdoty.
Sebrat jim doslovně i přeneseně půdu pod nohama a střechu nad hlavou.
Napodobit jejich způsob v obálce správné víry a prodat týmž lidem dvakrát lépe.
Spolehnout se na "tak to bývalo vždycky" a přitom tradici vykořenit.
Vytlačit je do hor, za hory, do zapomnění.
Na zápraží čeká jiná válka. Podružné potíže ať už máme z krku.

Podařilo se. Poslední zmínky o skrytých skupinkách postupně řídnou až k popleteným jednotlivcům ztraceným v čase.
Trvalo to déle, než zamýšleli.

Dřevo, kámen a krajina nezapomínají.

Ráno: Rozděláš oheň, uděláš čaj, vypiješ a jdeš si po svém.
Odpoledne: Postavíš konvici na oheň, zaliješ čaj, vypiješ a jdeš si po svém.
Večer: Dobře se navečeříš, naleješ si šálek, zalezeš do postele.

Je ráno. Rozdělali oheň, ale než se začala voda vařit, museli urychleně opouštět tábořiště. Jejich další cesta nevede kolem žádného dostupného paliva, zásobu jídla mají, ale... čaj! A co bude večer?
CO? BUDE? VEČER?
Potřeba horkého nápoje je nečekaná, ale o to intenzivnější.
Přitom to, čemu říkají „čaj“, je jen směs bylin.
Poslední pravý čaj byl dopit skoro před dvě stě lety.
To teprv byla odvykačka.

Začínalo se smrákat, když se pan advokát odmlčel a příjemně unaven zapadl do křesla. Jeho choť se úsměvem podobala svědkům prvních lásek. Nedalo se ale nic dělat, bylo načase přejít k přízemnímu.
„Pošlu pro večeři. Co si dáš? Řízek? Klobásu? Hovězí guláš?“
Podezřele mlčel a ve své křeslové pevnosti se jaksi poníženě zmenšil.
Vrhla na něj pohled. „Alexandře?“
„Budu chleba. A vývar. Slabý.“ Zmenšoval se, až byl úplně nejmenší, jakým při své výživě mohl být. „Odvykám všemu tučnému a dobrému.“
Nora se uchechtla. „Uvědomuješ si, že tě Navrátil už viděl?“
„Hm.“
„A že se mu tučný a dobrý asi líbíš?“