DMD č. 30. pro 30. 4. 2023. Téma: Poslední zhasne

Udělali vše, co se dalo. Společně porazili Murien.
Ta cesta je změnila. Ellena dospěla. Jan získal dvě skvělé kamarádky. Amélie překonala svůj obrovský strach.
A stejně to bylo k ničemu. Černá bouře se blížila. Runa času byla tatam. Možnosti došly.
Ellena objala otce, chůvu i Jana.
Pak se otočila k Amélii.
„Naposledy?”
Princezna jen přikývla. Do toho polibku vložila všechnu svou lásku i veškerou lítost z toho, že kdyby byla o něco odvážnější, měly by s Amélií víc času.
Pohlédly si do očí. Miluju tě. Nemuselo to zaznít, věděly to.
Bouře vtrhla do zámku a zhasila svíce. Všechno pohltila temnota.

Je to tady. Už hodinu sedím před počítačem, napsala jsem dvě drabble, ale ani jedno nezveřejnila. Nelíbí se mi, nejsou dost dobrá. Co jsem kdysi psala s lehkostí, teď nezvládám.
Mezi textem psaným od srdcem a textem psaným na sílu je jen tenká hranice, čtenář ji nejspíš nepozná. Ale já bych věděla. Dala jsem si to jako cíl už kdysi - psát pravdivě, psát upřímně. Kolikrát jsem během let zradila sama sebe, sesmolila dohromady pár náhodných slov? Nevím, radši nepočítám. Pořád se honím za body, toužím po uznání. Tak tedy tentokrát, alespoň v závěru, to chci zkusit jinak. A poslední zhasne.

Na Izzyho toho začínalo být moc. Nejprve jim život obrátil naruby Bonnet, aby následně způsobil ještě větší paseku svým zmizením.

Potom se Edward rozhodl, že Bonnet musí být ten tajemný Kapitán Thomas, o kterém všichni mluví, a začal ho stíhat. Jenomže zprávy o jeho poloze byly tak protichůdné, že nebylo vůbec jisté, kdo koho vlastně nahání...

Když začal trávit noci v kuchyni s Frenchiem, zadoufal, že by život možná vždycky nemusel být tak zkurvený, jak se zdálo.

Vyslechnutý hovor a pochopení, že se stal obětí plánu zpropadeného Spriggse (neměl být do prdele mrtvý?!), tu poslední malinkou jiskřičku naděje nadobro zhasil.

Notár a cechmajster nervózne prešľapovali pred budovou mestskej hliadky. Nedávno k nim dorazila neoverená správa o Steinovom návrate, ale bez podrobností.
Sú v poriadku? premýšľal Barbarič azda piatykrát, keď začul dupot kopýt. Štyri postavy sprevádzané dvomi jazdcami.
Stačil jeden pohľad a Hausserova tvár zažiarila. „Margita!“ Manželia si skočili do náručia, nedbajúc verejnej mienky.
„Sú tí lotri mŕtvi?“ zaujímalo Barbariča.
Stein ukázal na muža vedeného do cely. „Prípad uzavretý,“ povedal a zívol. „Neviete o voľných posteliach?“

Levoču opustili zavčasu ráno. Vzrušenie z nočného vyšetrovania pohaslo, ale vzbĺklo nové. Po chvíli zvrtli kone na cestu vedúcu ku Košiciam. Čakala ich dlhá jazda.

"I don't know," Aziraphale slurred, two-thirds into his bottle of unspeakably expensive Merlot, "I always imagined the two of us... you know, closing up shop together."

"Isss your shop," Crowley managed. His spectacles were balanced on the end of his nose.

"No,, I mean, all of it. The universe. Her creation." Aziraphale gestured. "At the end of it all, I thought you and I would be there... putting the chairs up on the table, turning out the lights. You know."

Crowley caught his eye. "You. An... me."

"Yes."

They sat in silence, a moment, eternity looming.

"That'd be all right."

Ve tmě nehnutě existovaly čtyři kamenné dveře obrostlé mechem. Za nimi byly skryty čtyři prosté předměty - bronzová mince, zlatý brk, měděný klíč a stříbrná kniha. Ležely tam prostě. Nevykazovaly známky žádné činnosti. Nevydaly žádný zvuk. Uloženy v kryptě. Odděleny od sebe. Zamčeny a uvězněny. Jako by nebyly.

Společně s kouzelnými předměty zde byli zapečetěni jejich držitelé, kteří byli tímto odsouzeni nekonečné temnotě.
***
Uběhlo bezmála tisíc let, během nichž byly brány zavřené.
***
Pak temnotu prořízlo stříbrné světlo, pečeť byla zlomena a v prachu stál stín.
Budu tou první a poslední, co zhasne světlo jeho očí. Vyřkla ve svých myšlenkách slečna Verisová.

Můj deník začal u táboráku. Když zhasnul poslední plamínek skončily prázdniny. Začal nový školní rok. Ohýnek ukončil jednu etapu mého života. S nostalgií na ní ráda vzpomínám. Konce bývají nostalgické. Každý konec však přináší také nový začátek. Nikdy by mě nenapadlo, co mi život přinese. Jak bude bouřlivý. Dnes mě čeká nový konec a začátek. Některé věci je lepší uzavřít a už na ně nevzpomínat. Ta chvíle přišla právě dnes večer. Venku září spousta ohníčků. Do toho svého vhazuji svůj deník a všechny ty zlé vzpomínky nechávám uzavřené shořet. Poslední plamínek zhasíná.

Miluji tě.
Omlouvám se.
Prosím odpusť.
Odpouštím.
Děkuji.

Svatební obřad v Hareně byl až na jeden detail shodný s těmi, které Sandrik a Robin znali z Aldormy a Tristenolu. Tím detailem byl závěr svatby. V tu chvíli všichni svatebčané uchopili do rukou svíce a nechali nevěstu, aby jim je zapálila. Ta se poté všem uklonila a společně s manželem odešli do svého nového domova.

Poté, co se za nimi zavřeli dveře, začali hosté postupně sfoukávat svíce. Robin, Brett a Sandrik sfoukli své mezi prvními. Poté sledovali, jak zhasíná jedna svíce za druhou, až nakonec ve tmě plápolala jediná.

Pak otec nevěsty sfouknutím svíce symbolicky ukončil dětství své dcery.

Každé vytahování lustru se svícemi bylo samo sobě obřadem. Nejprve se rozzářily skleněné čočky nebeské sféry, odrážely světlo přesně na první plán - bohatě zdobené a kameny vykládané stěny. Pak se světlo vzneslo, rozsvítilo zlacené obložení a svatý Václav se ocitl v překrásné aureole. Když lustr vznesl úplně nahoru, přišli ke slovu svatí. Mihotání dodalo všem sto třiceti na pohybu, vystupovali z rámů a shlíželi milosrdně na klečící, oděné do zlaceného světla.
Pak se lustr stáhl dolů a zůstala jenom jedna lampa se třemi svícemi. Prostřední nesměla nikdy zhasnout, zářila na Rolandův lesní roh.
Až zhasne ta, roh oznámí konec světa.

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Tmu pohladím
Do šátku svážu ji
Poklad svůj
Nejdražší

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Jako stín tichý
Kytice pohladím
Němé svědky štěstí
Po lístcích okvětních

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Pak svíce dohoří
A motýli v tmách
K spánku se uloží
Sny sklouznou k nim

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Vděčná projdu nocí
Do duše si uschovám
Úsměv, dotek, srdce tep
I tanec náš poslední

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám