Our Flag Means Death

Loď třikrát větší se zjeví v malé zátoce jakoby odnikud.

Nechť hra tedy započne.

Paluba Pomsty proměněna v šachovnici.
Dvě řady mužů vyskládané proti sobě.

Pohyb začíná.

První se rozběhne Jim a neomylně skončí v Oluwandeho náruči.
Lucius vystřelí z podbalubí a vrhne se k Petovi s takovou silou, až ho porazí. Pete vzlyká.

Wee John nadšeně zamává Frenchiemu. Frenchie pozdrav oplatí, ale nepohne se. Místo toho sáhne po Izzyho ruce. Izzy mu ji nevytrhne. Na opačné straně Wee John sbírá čelist málem na zemi. Stede pozvedne obočí.

Těžké kroky zazní palubou.
Poslední tah.
Kapitán přichází.

"Ede."
"Stede."

Šach mat.

Lucius zmizel, jakmile spatřil Izzyho, který vypadal, že se na ně vrhne a rozcupuje je na kousky.

Frenchie k Izzymu přiskočil a chytil ho za ramena.

"Hej, zlato, poslouchej mě! Vím, že jsi chytrý a víš, jak to všechno je. Vsadím se, že jsi dávno tušil, že Lucius žije, protože začalo mizet jídlo. A určitě taky víš, že kašlu na nějaké plány. Oba jsme se teď lépe poznali a já zjistil, že s tebou rád trávím čas..."

Izzy frustrovaně zavrčel. Opravdu chtěl věřit, že je to pravda, a ještě více chtěl, aby ten hloupý bard konečně zmlkl.
Tak ho políbil.

Na Izzyho toho začínalo být moc. Nejprve jim život obrátil naruby Bonnet, aby následně způsobil ještě větší paseku svým zmizením.

Potom se Edward rozhodl, že Bonnet musí být ten tajemný Kapitán Thomas, o kterém všichni mluví, a začal ho stíhat. Jenomže zprávy o jeho poloze byly tak protichůdné, že nebylo vůbec jisté, kdo koho vlastně nahání...

Když začal trávit noci v kuchyni s Frenchiem, zadoufal, že by život možná vždycky nemusel být tak zkurvený, jak se zdálo.

Vyslechnutý hovor a pochopení, že se stal obětí plánu zpropadeného Spriggse (neměl být do prdele mrtvý?!), tu poslední malinkou jiskřičku naděje nadobro zhasil.

Frenchie by o tom nezačal mluvit, nebýt Luciova neuvěřitelně otravného naléhání.

"...Takže jsem ho pohladil po ruce. Přijde mi strašně osamělý.
Chci říct, že samozřejmě nevím, jestli kdy něco bylo mezi ním a Černovousem, ale evidentně to právě teď moc nefunguje..."
"Držte mě, nebo ho zabiju!" Lucius se teatrálně chytil za hlavu. "Nemusíš ho psychologicky rozebírat! Stačí když ho svedeš, tak, jak bylo v plánu."
"To byl tvůj plán," zabručel Frenchie. Nestihl dodat, že by si možná rád s Izzym něco začal bez postranních úmyslů, protože v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál sám Izzy, brunátný vzteky.

Frenchie měl problémy se spánkem už od rozdělení posádek. Nejspíš mu chybělo Wee Johnovo hlasité chrápání.
Jim, poblíž kterého teď spal, byl v noci až nepřirozeně tichý. A ticho Frenchieho znervózňovalo.

Zjistil ale, že noční ticho v tmavé kuchyni je jiné. Hlasitě v něm zní kočičí vrnění a občasná posměšná poznámka Izzyho, který rozhodně, za žádných okolností, kočky nehladí.

Nespavost je vleklý problém, není proto divu, že se z kuchyňského posezení stal zvyk.

Trvalo dva týdny, než se Frenchie odvážil dotknout kocoura.

Za další týden, při hlazení kočičí srsti, pomalu přejel svým palcem přes ten Izzyho.

Izzy nepronesl žádnou nadávku.

Pohled na Izzyho, který ve tři ráno sedí v lodní kuchyni a pomalu hladí vrnícího černého kocoura, byl naprosto šokující.
Frenchie vykulil oči a potom se zašklebil.
"Ty máš to ďábelské zvíře rád!"
Izzy vyskočil od stolu.
"Co tady sakra chceš?!"
"Nemůžu spát," odpověděl Frenchie.
"To jsme dva," přiznal Izzy nečekaně.
"Proto se tu mazlíš s kočkou? Prý je to uklidňující. I když mě kočky spíš děsí."
"Ježíši, kurva, nemazlím se tu s tou zatracenou kočkou! Je mi ukradená! Zítra řeknu tomu nanicovatému kuchaři, ať ji naporcuje do karbanátků! Čerstvé kočičí karbanátky jsou nejlepší!"
Izzyho maniakální výlev Frenchieho jen rozesmál.

Pozor na zbloudilé piráty!

Bič dopadl s prásknutím předcházeným hlasitým hvizdem.
“Nic neslyším,” řekl Blackbeard tónem, kterému nebylo radno odporovat.
Izzy procedil mezi zuby: “Jedna.”
“Správně.”
Druhý úder. Izzy na sobě nedal nic znát, jen se přerývaně nadechl a bez pobízení řekl číslo.
Brzy měl záda v jednom ohni. Bolavém vášnivém ohni.
“Ede, jsi si jistý, že se tahle změna osvědčí?” zeptal se starostlivě Stede, který celou scénu sledoval. “Zdá se mi, že je to pro něho spíš odměna, než trest.”
“Dvacet.”
Edward si přidřepl k Izzymu a pomocí biče mu zvednul bradu.
“Budeš se chovat slušně?”
Izzy se usmál a zasyčel: “Ne. Pane.”