DMD č. 28. pro 28. 4. 2021. Téma: Dům kde se zatmívá rozum

Od setkání v bažině uplyne týden.
Týden zimy, s kašlem, který přichází, kdykoliv zažehnu jiskru magie.
Týden nespavosti, vaření lektvarů. Martin v mých snech je jak hořící dům. Láska pálí jak křivá přísaha
Týden samoty. Promlouvají ke mně kořeny stromů. Vražedkyně.

Karel znovu přichází, když táhnu vědro z potoka, dlouhé rukávy nasáklé. Nepomáhá mi.
„Vypadáš jako maškara,“ říká suše.
Druhý den přináší vědra dvě, se stížnostmi na bolavá záda. „Stáří,“ zasměju se krutě.
Pak mlčky hledí, jak dávím do listí po pokusu zapálit oheň.
„Dobře ti tak,“ ucedí.
Když odejde, připravím mu byliny na bolest.
Nenávist je lepší než osamění.

"Černá kouzla? Anebo vás zmlátil?" promluví ta holka, jejíž jméno Naďa zapomněla. "Hodláte ho zase krýt? Stojí vám to za to?"
Naďa mlčí.
"Chci s ním mluvit," procedí Kyrylo mezi zuby. "Přestaneme s tím hraním, ano? Vím, co se stalo. Kde je?"
Naďa se narovná jako svíce. Ruce se jí třesou. Nejen ruce. Nadechne se, ovládne se. Nesmí dát nic najevo. Ne před Kyrylem, a už vůbec ne před Kosturakem.

Kyrylo zamračeně sjede Tarase pohledem. "Máš vyražený zuby, nebo mozek?"
Taras se zatváří nechápavě.
"Vážně sis myslel, že se na to nikdy nepřijde, ty debile? Zatemnil se ti tady rozum?"

Milovaná Terezie,
možná jsi měla pravdu, když jsi mi dvě léta zpět do duše promlouvala, že se mám z Vídně raději vrátit domů a věnovati se práci užitečnější a klidnější.
Měl jsem velké vize a naděje, že dosáhneme federalizace, klub slovanských poslanců jsem pro své cíle zformoval. Když však Haličtí vstoupili do jednacího sálu, prohlásil jejich mluvčí, že byli donuceni revolučním terorem a federaci nechtějí.
Promlouval jsem před shromážděním, ale Schwartzenberg, Stadion i Mayer poslouchají jenom toho zpátečnického pána Hofburgu.
Všichni ve Vídni nejspíš přišli o rozum a odhlasovali ten zatracený oktroj.
S politikou končím, vracím se domů.
Líbá
František

"Je tu nějaké bludiště," řekla Morgavsa.

"Musíme se dostat do cíle," odpověděla na to Morganka.

***

"U všech krkavic, to jsme zabloudili tak, že se asi nedostanem ven. To je
pyramida, kde se zatmívá rozum," řekl zděšeně Krákal.

"Naopak. Kde rozum svítá. Můžu se přece jako duch podívat po východu," odpověděla mu na to Morganka.

"To je fakt," řekli naráz Krákal a Morgavsa.

***

"Pořád na rozcestích vlevo," řekla Morganka.

"Ajo vlastně," odpověděl Krákal.

***

"Co je na konci?" zeptala se Morgavsa.

"Mapa k zámku Kečokkínvolim, který taky patří Chufuovi, stejně jako Matakčokmesakčok," odpověděla Morganka.

"To bude určitě náš cíl," rozhodla se Morgavsa.

Každé ráno bylo třeba pěkně urovnat zboží, vystavit rachejtle, dělbuchy a explozivy, oprášit knihy a zkontrolovat trvanlivost podvratných pochutin. Jakmile se totiž dveře otevřely, nastal chaos, děti i dospělí pobíhali, smáli se a George se smál s nimi, jak se na správného majitele sluší. Svoji práci miloval a užíval si zběsilé bláznění.
Doma sundal úsměv z tváře a pustil se do odvrácené strany podnikání. Počítal náklady, snažil se odhadnout náklady, počítal daně, žádal o všemožná povolení. Rval si vlasy a chtělo se mu tlouct hlavou o stůl.
"Občas nevím," svěřil se jednou Molly, "jestli by nebylo snazší se doopravdy zbláznit."

Přízrak ustupuje před výtryskem zapuzovacích kouzel.
Vzápětí se opět rozpíná, zběsilá temnota vyplňuje každou skulinku.
Evženova kolena se podlamují únavou, gesta váznou. Bojuje z posledních sil. Při každém útoku má pocit, že se zhroutí a už nikdy nevstane.
Zoufalá Lada neví, kam dřív skočit, komu pomáhat, koho chránit...
Tady někdo omdlel… Jedna paní zvrací… Mladý muž se zpanikařeně snaží zastavit proud krve, co se mu řine z nosu… Kde je Milan? Tamhle… Choulí se do klubíčka…
Celý tenhle příšerný barák se asi za chvíli zřítí…
Evžen něco křičí, co chce?
Tělo zkamenělo, mysl ochromil šílený děs.
Lada se nedokáže pohnout.

Nadě chvíli trvá, než odpoví. "Pojď dál, Kyrylo. Ale vy dva..."
Aleksandr pokrčí rameny. "Pokud necháte na pokoji vy nás."

"Taras není doma?"
"Nemá proč tady být. Chcete cukr?"
"Nechceš si konečně sednout?"
Naďa kývne, posadí se vedle Kyryla. "Nechtěla jsem..." Nadechne se.
"Včera jsme obcházeli všechny Ivanovy blízké a v noci na nás někdo zaútočil. Moc se mu to nepovedlo," ušklíbne se Aleksandr. "Očekávám, že bude vypadat dost zdrchaně. Takže kam zalezl Taras, a jak jste přišla vy k těm jizvám?"

"Vole, poď dát páku. -škyt!"
"Ne, budeš podvádět," zabručel Drung.
"Neser, kouzlo neni podvod, -gulp," dopil korbel Grebthagillaz.
"Podle pravidel - je."
"A pak že síla! Ha, svaly sou k hovnu, magie vždycky - hump - silnější!"
"Ser na něj."
"Je vožralej jak banán," štamgasti mají jasno.
Drung se zamračil, šel se vychcat.
Vrátil se, usedl ke svému stolu: "Tak poď sem, vejtaho!"

Zaklesli ruce.
Grebthagillaz zakouzlil a tlačil.
Naběhly mu ohromné černé provazce svalů pod kůží.
Drungova ruka se pomaloučku klopila.
Pak se kouzlo vyčerpalo - prásk!
Profesor odtáhl ledovat pohmožděninu.
"Dobrý! Jak?"
Drung rozepnul rukáv: "Čumte! On my ten duralitovej sochor vohnul!"

Jindřiška, zakouslá do teplého tvarohového koláče, uklízela do tašky balík čerstvých buchet. Ramenem o kohosi zavadila.
„Pavdon,“ zamumlala. „Jé, to fef ty, Nováku?“ polkla. „Co to koště? To už jsi dostal veřejně prospěšné práce? Za ty lumpárny, co jsi vyváděl s Trávníčkem?“
„Ne, paní učitelko! Já tady dělám,“ ukázal koštětem na obecní úřad.
„Tos dopadl. Víš proč? Protože jsi tehdy kryl ty grázly ve škole. Tak dlouho, až tě vyhodili. Zdá se, žes tam přišel o rozum a doteď jsi ho nenašel! Vždyť ty kryješ zas další takový! Hele, koukej mi teď vyklopit, jak to bylo a kdo vás platí!“

Myslím, že nebudu sama, koho napadne nyní jediná správná odpověď.
Ach naše persóny historické, naši velikáni všech dob.
Kdyby oni věděli, co v tom městě velikém, na té Malé Straně, co se tam vysemení za kytičky (mám zakázáno mluviti vulgárně)...
Co se tam kravatek hedvábných do krčků tučných a ještě tučnějších zařezává, až dechu těm moudrým přiškrcuje neb není jinak možno, že bez kyslíku jim mozek často nefunguje.
Jaké perly (nám, sprostým neuznalým), jaké skvostné nápady ze sebe vydají (spíš vypotí a pak se spolu vyfotí).
A ty, národe nehodný, zírej a plač.
Nebo je ze Sněmovní konečně ven tlač!