Ještěráci

„Něco jsem našel,“ hlásil Grannog ze svého výkopu. „Určitě fosílie.“
„Pch, jasně,“ ušklíbl se Wrako. „Nějaká okousaná kostřička od měsíc starý večeře, vsadím se.“
Grannog po něm mrsknul hroudu hlíny a pustil se do práce smetáčkem.
Pak vykřikl tak pronikavě, že i Wrako pochopil, že musel narazit na něco mimořáného.
„To je... to musí být aspoň sedmdesát milionů let staré!“ vykřikoval Grannog. „Jednoznačně éra lidí... to je pes!“
Skutečně. Z hlíny se na ně zubila lebka savce, tvora s vlastní termoregulací, který rodil živá mláďata.
Wrako ho popleskal ocasem po zádech až šupiny třeskly.
„Gratuluju, ještěre!“ zvolal. „To je jackpot.“

„Válka, kterou ještěráci vyvolali, se po čase ukázala být neúnosnou zátěží pro jejich rigidní systém rozmnožování, v němž jediný s právem oplodňovat samičky byl král. Pod tlakem narůstajících ztrát v boji bylo toto privilegium postupně přiznáváno generálům, zasloužilým důstojníkům, zasloužilým vojákům a nakonec, v posledním zoufalém pokusu o zvrat situace, každému. Toto poslední opatření nicméně mělo za následek jenom zrychlenou devalvaci genetického materiálu ještěráků a tváří v tvář nesrovnatelně dokonalejšímu systému Insektoidího impéria už nic nezmohlo. Fragmenty ještěráčí společnosti, rozprášené z Gwraggsku za moře, tak byly jen stínem dřívější slávy této rasy, bastardy a budižkničemy.“
-ZzzzSss'Kkkst, Zápisky o válce ještěrácké

„Poslední salva,“ pravil chmurně četař Hrrruarg. „Jediná výhoda, kterou jsme proti chitinovejm měli. Brzo budou uvnitř. Pak přijde konec.“
Kapitán Akakrrů si unaveně olízl bulvy.
„Vzdáme se,“ povzdechl si. „Aspoň někteří z nás můžou přežít.“
„Umíte hmyzácky, pane? Jak řekneme, že se vzdáváme?“
„Vyjdeme ven, neozbrojení,“ usoudil kapitán. „Budeme zpívat Rrrrkaah. Jasnější to být nemůže.“
„Ok, pane,“ seržant švihl pahýlem ocasu.

„Poté, co vystřelili poslední salvu, se posádka vyrojila z rozvalin a zpívajíc píseň o smrti se holými pařáty vrhla na voje Impéria. Byli pobiti do posledního, ale jejich hrdinství učinilo na všechny hluboký dojem.“ -ZzzzSss'Kkkst, Zápisky o válce ještěrácké

„Všechno O.K.,“ zašklebila se na obsidiánové obrazovce zubatá tlama poručíka Gwraaaazghe. Za ním bylo vidět ještěří vojáky, jak se procházejí mezi polámanými troskami hmyzáků. Některé se ještě bolestivě pomalu pohybovaly.
„Chitinoví neměli šanci,“ hlásil. „Většina neozbrojená. Hmyzí vejce pro krále budou co nevidět Jak si ti hlupáci představovali, že-“
Odmlčel se a vykročil kamsi mimo záběr. Operátor obrazovky znepokojeně naklonil šupinatou hlavu blíž a zdálky naslouchal neviděnému poručíkovi:
„Co se tu- zatraceně, co to je? Pozor! Za tebou! Ááá, nee! Prosím, ne! Nestrkejte mi-“
„Poručíku, hlaste se!“ vyštěkl nervózně operátor.
Než obrazovka zhasla, slyšel jen Gwraaaazgheho vřískot: „Sosáky! SOSÁKYYY-“