Nevzal si ani kůrku chleba

„Něco jsem našel,“ hlásil Grannog ze svého výkopu. „Určitě fosílie.“
„Pch, jasně,“ ušklíbl se Wrako. „Nějaká okousaná kostřička od měsíc starý večeře, vsadím se.“
Grannog po něm mrsknul hroudu hlíny a pustil se do práce smetáčkem.
Pak vykřikl tak pronikavě, že i Wrako pochopil, že musel narazit na něco mimořáného.
„To je... to musí být aspoň sedmdesát milionů let staré!“ vykřikoval Grannog. „Jednoznačně éra lidí... to je pes!“
Skutečně. Z hlíny se na ně zubila lebka savce, tvora s vlastní termoregulací, který rodil živá mláďata.
Wrako ho popleskal ocasem po zádech až šupiny třeskly.
„Gratuluju, ještěre!“ zvolal. „To je jackpot.“