Vlastní

Znám ji od miminka. Křídlama jsem jí chodila hladit, když bejvala nemocná. Někdy jsem ji houpala, když spala. Houpala jsem se s ní na hřišti, oplakávala spadlý zmrzliny, radovala se z dárků.

Vyrostla. Už si nehrála se stínem mých křídel. Já sem jí viděla. Ona mě už ne.

Stejně mě potřebovala.

Umíme cestovat po tělech a duších. Tak jsem si začala půjčovat. Paní, co si k ní přisedla, jakoby náhodou, v kavárně a usmála se na ní. Artista, který ji hodil růži. Řidič autobusu, který ji podal kapesník, když plakala.

Pro ni. Pro pocit, že se dějí věci bez příčiny.