DMD č. 26. pro 26. 4. 2016. Téma: Velké srdce malý mozek

Vyspinkaný Edwin měl plán, útok na lichovo hnízdo mohl započnout.
„Sledujte, primitivové, a učte se,“ pravil s arogancí, že by se dala stáčet, a začal kouzlit. Edvin očekával, že vyvolá hromadu příšer, která nemrtvého nepřítele prostě ušlape, ale rudý čaroděj očividně vsadil na jinou kartu – země se rozestoupila a před hrdiny stál třímetrový golem, kterého znuděný Edwin poslal napřed.
„Hlavu má dutou, ale na špinavou práci postačí, něco jako ty,“ vysvětlil Edvinovi a všichni tři následovali otřesy půdy do podzemí.
A tam byli svědky groteskní scény, kdy lich golema sice jednou kletbou roztříštil, ale byl obratem zavalen metrákem srdeční keramiky.

Poprvé se podívala do jeho očí vlastně náhodou. Sledovala postupně všechny své studenty, aby viděli, že se o ně zajímá.
Ale na něm bylo něco. Možná proto, že jí pohled opětoval, doplnil ho úsměvem a v závěru hodiny přidal ještě básničku. Srdce jí udělalo rychlé buch. Rychle ho umlčela. Byla šťastná a v srdci už bylo místo pro lásku obsazeno.
***
Podruhé se podívala do jeho očí vlastně náhodou. Setkali se po letech a on jí pohled opětoval a doplnil ho úsměvem.
Když ho políbila, říkala si, kam jsem dala rozum. Ale v srdci se očividně našlo místo ještě pro jednoho.

Vždycky byla taková - spontánní. Otevřená. Zajímala se víc o druhé než o sebe. Ochotná být tady pro druhé. Snad až obětavá. Možná se za tím skrývala notná dávka strachu ze samoty. Raději obětovala vlastní ego či pohodlí, než aby riskovala ztrátu druhého člověka. Ať už jste s ní byli v jakémkoli vztahu - partnerském, přátelském či jste se jen zběžně znali, věděli jste, že pokud budete potřebovat, bude tady pro vás. Většina lidí takovému chování říká hloupost. Neostražitost. Nevyhraněnost vlastního já. "Velké srdce, malý mozek". Jako by si neuvědomovali, že vztah s druhým člověkem je to jediné, na čem nakonec záleží.

Kocoura prostě nešlo nemít rád. Když pominu fakt, že byl naprosto skvělý a úžasný, zbude mi původ. Byl kočka. Všichni milují kočky! (Až na mě). Co na tom sejde, že má IQ jedné otevřené krabičky od sardinek. Dokonce i jeho příbuzní ho na Červeném trpaslíku nechali svému osudu, protože jeho táta si snědl vlastní nohu.
Kocour je prostě unikát, který nemá ve vesmíru (ani po třech milionech let) obdoby. Jak bych vám ho popsal? Představte si elegána s osmi bradavkami, který trpí utkvělou představou o své kráse. Hloupý jako štangle, ale s obrovským srdcem pro své přátele z těžařské lodi.

Zlatý retriever. Šteniatko, ale pary malo dosť.
"Nedívaj sa tak mlsne na toho holuba, nemôžeš sa s ním hrať." upozornila ho panička dôrazne. Retriever, na dôkaz toho, že ju úplne ignoruje, zavrtel šibalsky chvostom a pripravil sa ku skoku.
"Nie..." zopakovala varovne, "žiadne hrááááá..." Retriever nadšene skočil a ťahal ju pár metrov za rozrušene popoletujúcim holubom.
"Ty ohava!" zastavila ho konečne. "Nepočúvaš! Čo keby ten holub vletel na cestu, ha? A nesnaž sa z toho vykrútiť!" povedala prísne, keď jej nadšene olizoval tvár. Ale chlpáčovi sa nedalo odolať.
"Okej, tak ti to tentokrát ešte odpustím." rozhodila bezmocne rukami.
Spokojne zaštekal.

Host se rýpal lžící v husté polévce. Odstrkoval ke kraji misky kusy mrkve a petržele, nabral kousek masa a vyplivl ho zpátky...
„Čím mě to chcete uctít, žrádlem pro psy?“
Danele s Alfem na sebe rychle mrkli. Oni měli polévku z losího srdce rádi. To přece dá rozum, že když takhle na podzim zabijete zvíře, tak nejdřív sníte vnitřnosti. Co má ten chlap v hlavě, že tohle neví? Může být rád, že je srdce dost velké, aby se dostalo na všechny.
„Neurážej hospodyni,“ uryl táta, „nebo tě nechám spát venku.“
Host mrštil miskou do krbu. „Mně zima nebude.“
Krb vybuchl.

Stojí tam a opakují stokrát opakované fráze. Pravidelně v podstatě to samé. Stoupnout, sednout, stoupnout, něco zarecitovat, podat ruku. Na to člověk nemusí být zrovna Einstein.
A pak se rozejdou, na paměti slova o lásce a odpouštění.
Tisíckrát opakovaných pár slov na pozadí jejich činů i jejich dnů.
Tak žijí, tak milují lidi.
Ve svých rodinách i ve svých pracech. V obchodech a dílnách, ve školách i ve výzkumných ústavech.
Nenechte se mýlit.
To, že si někdo vybere víru s léty ustanovenými rituály a že zkouší najít v srdci místo pro nekonečnou lásku, ještě neznamená, že nemá nic v hlavě.

Probere se pomalu. Z hrudi mu trčí šíp.
Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je dobrovolné. Opakuje si, zatímco se donutí postavit. Vytočí známé číslo. Jeho pomocníci tu budou za chvíli.
Před očima mu probleskne Oliverova tvář. Ušklíbne se. Sice ho zranil, pravda, ale nezabil. To on stejnou chybu podruhé neudělá.
Oliver je hloupý, přemítá, zatímco čeká. Nechá se ovládat svými emocemi, nepřemýšlí nad tím, co udělá příště. To bude jeho pád. Vždy měl příliš velké srdce. Aspoň bude snažší ho probodnout, až přijde správný čas.
Když usedne do černého auta, navzdory ráně a krvi tekoucí mu po hrudi se Malcolm usmívá.

Je známo, že mužský mozek je větší než ženský. Ovšem již profesor Thomayer v této souvislosti prohlásil, že orloj nejde lépe než kapesní hodinky. A naše třídní na základce si tento citát oblíbila tak, že nám jej ve svých hodinách biologie reprodukovala hned několikrát.
A srdce? Tam je to podobné. Menší srdce nebrání ženám v tom, aby muže ve většině přežily a jejich srdce tedy za život přepumpovalo více krve.
Uvážíme-li srdce ve svém druhém významu, tam již dnes můžeme pozorovat lidi s transplantovaným srdcem. A zatím změnu jejich osobnosti nikdo neprokázal.
Závěr? Není to o velikosti, ale o funkci.

„To byl nápad, tahat s sebou tebe!" vzteká se Achâsthor. „Včera taková bezprecedentní nezdvořilost a dnes tohle. S takovou je leda rozzuříme!"
„O čem se hádají?" ptá se Faramir. Začnu překládat.
„Nesmířím," odporuje Jugháš pevně. „Žijí tam tisíc let. Mají utíkat kvůli bezúčelné pomstychtivosti? Už zase?"
„Tak poslyš. Rozhodně nezískáme všechno, co bychom chtěli. O Minas je už dávno rozhodnuto, ale pokud ji šikovně obětujeme –"
„S tím skoč do sopky! To není kus neobydlené pouště!"
„Brzy bude!"
„Město je nejspíš skutečně ztracené," řekne Faramir. „Ale bezpečnost jeho obyvatel Ithilien zaručí."
„Obou ras?"
„Jistě."
Gondořané to považují za vtip. Na chvilku.