Záchranná stanice záporných postav

„Promluvme si,“ řekl Santer chraplavě.
„Není o čem!“ štěkl odsekl Voldemort.
„Si ze mě střílíš,“ zvedl Santer vášnivě obočí. Zakňučel ??
„Nikdy,“ zrudl Voldemort-...

*

Nejede wifi.
Vlk zkusil demonstrativně sežrat Ježibabu, načež pokrytecky tvrdil, že má bez wifiny relaps – a kdy to spraví.
Řekl jsem, že nevím.
Vyhlásil stávku a oslovuje mě Karkulko.
Taky vyžaduje Photoshop.

Santer s Voldemortem něco řešili v kanclu. Skoro mě vyhodili, že mluvěj mezi čtyřma očima. Povídám, že to holt bude mezi šesti, chci svůj kancl.

Pak se ozvalo chroupání. Ve dveřích stála (lehce oslintaná) Ježibaba.
Pozorovala nás a cpala se perníkovým popcornem*.
Jdu urgovat wifinu.

Mám toho jara vážně už plný zuby. Furt jenom samý vzdychání a snění. Začal s tím Otesánek - že prej chce čokoládu.
„Sám sis vo to řek!“ uchechtla se Ježibaba a už se hnala s tácem perníku. Cestou si o Voldemortovu nohu od židle skopla palec (takhle nadávat jsem snad ještě nikoho neslyšel).
Pak zase Sauron. Sedí pořád u dveří, tak chytil vlka. Vlk zas vzdychá nad těma svejma povídkama. Od té doby, co zjistil heslo na wifi, s ním není k vydržení. A Santer s Voldemortem- no radši nic.

Já žiju o rohlíkách a vodce. Asi už bylo i hůř.

Ta služba je těžká. Už nemůžu pít tolik vodku. Člověk si myslí, že je chvíli klid, dá si pár panáků a pak tohle - najdu Ježibabu, jak si vlastní lopatou kope pro sebe díru.
A když se ostatních ptám proč, tak prý proto, že chtěla být až moc hodná. Museli prý zakročit a protože jsem zrovna předtím Santerovi zabavil pistole a Sauronův těsnící kroužek stále nefunguje, nic jiného je jako trest nenapadlo.

"Moc hodná," ptám se jí, "to znamená co?!"

"Rozdávala jsem dětem perníček, z lásky, jednou za sto let to tak mám, a letos to bylo teprve podruhé," úpí neštastně.

Voda mlátila do oken, až se celej barák třásl. Doufám, že ten perník ještě něco vydrží… Ona „nejničivější bouře na Krkonošsku za posledních sto let“ není každej den.
Nejhůř na to byl Santer. Jasný, Sauron ho neměl provokovat, ale jak jsme, prokrakonoše, měli vědět, že se tak hrozně bojí bouřky?
Chtěl jsem být dobrák a nabídnout mu vodku. Nakonec to vyřešil Voldemort. Nevím, co Santerovi vykládal, ale asi něco hezkýho. Každopádně pak spolu u okna seděli celý odpoledne. Ježibaba se tlemila a pořád mlela, jak jim to spolu sluší.
Vlk se dal na psaní fanfiction.
Tu vodku jsem vypil sám.

Poslední dobou to u nás jde z kopce. Velikonoce na krku, počasí se furt střídá… a takový jaro, co letos vlezlo na vlka, jsem snad ještě neviděl.
Začalo to tím, že Otesánek sežral Voldyho oblíbenou nohu od židle. No nic, že prej si teda uplete pomlázku.
„Zkusíš to jenom jednou,“ zavrčela Ježibaba a vytáhla si rukávy, až se jí blýskaly bicáky. Velikonoční perník (mazanec je plývání) mezitím začal kouřit. Hořet. Santer neuměl vypnout troubu a tak sklo rozstřílel. Než jsem zasáhl, dala Ježibaba Voldemortovi válečky a Sauron si skřípl palec do dveří. Vlastně nic novýho.

A pak mi vylili vodku.

Zač mě Pánbůh stále trestá?
Dnes k nám dorazilo úřední lejstro oznamující, že se k nám chystá na exkurzi bohatý mecenáš. Bude-li spokojen, věnuje stanici hezkou sumičku. Z toho by se už nějaká ta flaška navíc dala pořídit. Bůh ví, že toho mám zapotřebí.
Bude-li spokojen…
Svolal jsem osazenstvo Perníkové chaloupky.
„Přijede k nám důležitá návštěva.“
Ježibaba se začala ohlížet po lopatě, Vlk a Otesánek se významně olizovali, Santer škubal prsty a Sauron s Voldemortem napětím ztuhli.
„K té návštěvě je potřeba chovat se hezky. Hezky, rozumíte? Kdo si to vezme na starost?“
Dělali, že mě neslyší.
Vodka navíc nebude.

„Nehádejte se, ukažte, co to máte?“ Křičí pracovník na Babu Jagu, která se tahá o předmět s Jezinkami.

„Co to tady čtete?“

„To je přísně tajné,“ piští čarodějnice a hází po něm perníkem.

„A něco na tom musí být,“ praví Voldemort, „všechny děti to čtou jako divé.“
„Ale i z donucení,“ oponuje Sauron. „Kdyby si radši hráli s magnety,“ povzdechne si Magneto. „A je v tom prý i kněžna,“ usmívá se Rumburak. „Ale žádný Jedi,“ vrtí hlavou hrabě Doku. „Stejně ji sežeru,“ prská s plnou pusou Otesánek.

„Tak už mi tu knihu dejte," řekne důrazně pracovník.

„Cože? Božena Němcová - Babička?!"

„Kdo to byl, ta návštěva, Saurone?“ ptá se Voldemort.
„Ále, Hellboy, starý známý z pekla.“
„Takový divný kámoš, ne, ten přece dávno změnil stranu.“
„Změnil, ale nezapomněl, koukej, co mi přinesl.“

„PRSTEN!!!“

Sbíhají se všichni, císař Palpatine, lord Baeliš, kapitán Zod, zlý vlk, Tanos, jen Magneto zůstal přilepený na futrech mezi dveřmi a tlusté Jezinky, které vykrmila perníkem Ježibaba, se kolem něj nemohou protáhnout.
„Teď jim všem ukážu, takhle si jej nasadím!“
„A zatočíš,“ křičí Rumburak.
„Idiote,“ propaluje jej svým rudým okem Sauron. „Stačí jen dát na prst, takto.“
Lup, prsten praská, rozsýpá se na prach.
„Únava materiálu,“ prohodí Morgana.

Pracovník chtěl udělat svým svěřencům na velikonoce radost a přinesl spoustu jehněčího.

Zamýšlel to pojmout jako terapii, kdy se každý zapojí do přípravy společného pokrmu. Hned na úvod se strhla hádka, kdy Voldemort začal spílat pracovníkovi, že je to spiknutí proti veganům. Byl hrdým veganem už celý týden. Brzy byl však spacifikován Otesánkem a Vlkem. Následovaly neshody na úpravě - čarodejnice chtěla udělat omáčku z perníku, Moriarty chtěl naložit maso do whisky.

Nakonec skončil pracovník zavřený v chlívku. Ostatní jedli svou porci po svém. Vlk přizval na hostinu vlky z celého lesa a Otesánek snědl ke své porcí i tři židle.