Jane Austen: Sense and Sensibility

Proč bych je ostatně nepozvala sem? Máme ten nový prostorný gauč…
Myšlenka dobrá, jen překonat hodinku vytrvalého údivu a dotazů na bídu a vymoženosti jiné doby. Pak hovor plynul, stačilo dolévat čaj.
“Doufala jsem, že matinka a tetičky s tím dohazováním někdy přestanou. Ale stále mají Kitty, tedy dost větru pro jejich mlýny.”
“Vskutku! Margaret má paní Jenningsové už celkem plné zuby. A to ji zpočátku měla z nás nejradši.”
“Neskončí to nikdy. Tady drobeček se ještě nenarodil, nicméně Lady Russell už ví, že to bude děvče a bohatě se provdá,” povzdechla si Anne.
“Já bych všechny ty dohazovačky zakázala!”

"Ale ne!"
Mladá slečna seděla na knihovním ochozu a se soustředěně vyplazeným jazykem skládala ze starých novin vlaštovky. Pokaždé, když se průhledy v balustrádě pokusila vypustit dvě najednou, srazily se. Na perském koberci se hromadily vraky.
Tu sem na chvíli pronikly zvuky večerní zábavy, jak někdo pootevřel dveře.
Margaret se zachmuřila.
"Kapitáne Margaret! Dovolíte, poradil bych vám s konstrukcí."
Drobná tvář se rozjasnila.
Edward se evidentně potřeboval schovat. O několik okamžiků později řady nadějných vzduchoplavců rozšířil plukovník Brandon a po něm i pan Palmer s čerstvým stavebním materiálem pod paží.
Létání v knihovně bylo zjevně bezpečnější než tlachání v salonu.

Z mokré trávy ji zvedl pár silných paží. Pak svět v lijáku nadobro zmizel.
Ve snu, který se stal skutečností, tančili. Tančili jako nikdy, prudce, stále dokola, v horkých rukou moderního držení. Jejich prázdný ztemnělý sál protnula ohnivá opona. Vylétl jí z dlaní, odvířil, zmizel. Křičela.
Žár ohně přitahoval. Chodila dlouhé hodiny podél stěny plamenů a snažila se dohlédnout za ni. Bála se projít skrz.
"Nenechávej mě tady!" slyšela z druhé strany.
Pak sestru spatřila jasně. Sestru a obrys další postavy. Vztáhla ruce, přitáhla se k nim.
Prošla žárem do lněné běli klidu.
Zpocené prostěradlo studilo.
Plukovník se usmál.
Šeptala.

"Pane," plukovník se krátce uklonil.
Chtěl se ihned dále věnovat přípravám, ale jeho protivník, nedbaje na veškeré dekorum, přistoupil blíž.
"Dobré ráno, pane. Podívejte se, nešlo by tohle řešit civilizovanějším způsobem? Je tato krvavá záležitost stále ještě hodna skutečného gentlemana?" tvářil se drze, ale možná měl strach.
Starší muž neodpověděl.
Souboj proběhl dle pravidel.
Až úleva svítání a první pramínek krve rozvázaly Brandonovi jazyk.
"Až nyní, pane, si snad můžete brát do úst skutečné gentlemany. Neradil bych vám znovu zkřížit cestu mou nebo rodiny Dashwoodovy, ale vaše bezcitné jednání je tímto odčiněno. Civilizovanějším způsobům vás však těžko ještě kdo naučí."

Vypráví se, a nebude to tak dávno, co se to možná stalo, že sem do Anglie přišli jiní lidé. Přišli naráz do všech koutů, do měst, do paláců i na venkov. Skoro by jeden nepoznal, že nepatřili mezi nás. Vypadali jako my, oblékali se stejně, skoro stejně i mluvili. Ale někdy se chovali zvláštně. Měli různé věci, které nikdo nikdy neviděl. Znali události, které se teprve měly stát.
Nikdo neví, kam se poděli. Přijeli tehdy ve svých kočárech, pobyli mezi námi, usmívali se, bavili, občas vyprášili kožich někomu, kdo nebyl hodný. Pak zase odjeli a nikdo už je nikdy nespatřil.

Vějíř Mrs. Meadows se pohyboval ve zběsilém rytmu.
"Jen se na ně podívejte," vzdychla ukrytá za ním tak, že ji slyšely jen Miss Burnwood a Miss Clearance, které jí seděly po boku.
"Na koho?" zeptala se i přesto Susan.
"Cringeworthiness level 7 na pravoboku: Mrs. Jennings a Charlotte Palmer by bylo slyšet i na metalovém koncertě."
Její dvě přítelkyně přikývly.
"Ale levobok je ještě podstatně výživnější - aspoň 9. Fanny a Mrs. Ferrars, které se rozplývají nad Lucy a Nancy, kterou se Lucy snaží nenechat prořeknout."
Miss Georgianna Darcy, stojící opodál se usmála. Tyhle dámy věděly, od koho se držet dál.

Stál před oltářem v katedrále, jíž se linul monotónní hlas, pronášející pompézně banální nicotnosti o důležitosti manželství.
Nedělal si iluze o tom, jaké bude to jeho, když jedinou motivací pro jeho uzavření byly peníze.
Jemný dotek hedvábí farářovy štoly na rukou pevně sevřených v dlaních jeho nastávající byl jako cvaknutí okovů.
***
Stála v malém venkovském kostelíku vyzdobeném lučními květy.
Kázání jejího švagra procítěně mluvilo ke dvěma přátelům, jimž z hloubi duše přál štěstí.
Její city už neměly tu prudkou bouřlivou vášnivost předchozích let.
Štola obtočená kolem něžně spojených dlaní však pro ni byla kotevním lanem, které ji poutalo k lásce.

Pro slzy neviděla, když za sebou práskla dveřmi. Notnou chvíli proklínala celý svět. Nejmilejší dospělák na světě nepřijel, jen poslal Atlas.
Po chvilce ji zaujal záblesk modré stuhy. Byla přesvědčená, že ten balíček tam dřív nebyl. Nejistýma rukama otevřela obálku.
Drahá kapitánko,
vím, že tě můj vzkaz nevyděsí a vím, že se mohu spolehnout na tvé mlčení. Věř mi, že vše, co se ti dnes zdá ztracené, se k dobrému obrátí. Mezitím přijmi, prosím, malý dárek z dob budoucích.
Pozdravuj sestry a maminku.
Susan Burnwood
Z krabičky se vykulila barevná dřívka.
Začátkem jara už Margaret obstojně překreslovala listy z herbáře.