40. Závod

Artur váhal. Popotahoval klípec a špičkou boty okopával kovově lesklé peří.
Starosta se ušklíbnul. Na nic nečekal, skočil z lodi přímo do nahromaděných pokladů a začal nakládat. Zlato létalo vzduchem.
Neměl moc času. Náhrdelníkový spurt se blížil ke konci.

Náhrdelník se otočil kolem vlastní osy a nabral rychlost. Rozjel se po prohnutém pavím zátylku jako po obřím skokanském můstku. Na konci krčních obratlů se odrazil a vyletěl k nebi. Přívěšky tiše zpívaly.
Paví hlava vystřelila do vzduchu. Zobák se natáhnul a nedočkavě drknul do drahého kovu. Byl blízko.
Knihovník vzteky zavřeštěl.
Páv znovu těsně minul. Šperk zachřestil, nabral nový směr a zamířil přímo na pláž.
Ozval se vítězný výkřik, jak se Knihovník vrhnul kupředu. Paví ostrov bleskurychle zareagoval, naježil nazdobený hřebínek a zasyčel. Přimhouřil oči a vyrazil k dalšímu výpadu.

„Nestihne to!“ Mari nervózně rozevřela barevný ocas.
Andulky s papírovými vlaštovkami přestaly povzbuzovat a schovaly hlavy do křídel.
„Pomůžeme mu!“ zakřičel Tomek a vystartoval. „Musíme Knihovníka předběhnout!“
Kluci se vzpamatovali.
„Jak?“ zeptal se Dáda a za běhu rychle mapoval terén. „Nikdy bych nevěřil, že dokáže takhle utíkat!“
„Proč?“ zafuněl Miki.
„Protože čtu!“ odseknul Tomek a zrychlil.
„Posloucháš se někdy?“ zaznělo dvojhlasně.
„Plácáš nesmysly!“ Mari popoletěla dopředu.
„Legendy, pověsti, zapomenuté pohádky,“ slova z Tomka sprintovala v rytmu rychle se míhajících chodidel. „Paví ostrov žije jen díky pokladům Božského města. Zlato, šperky, stříbrné nádobí, ozdoby a cetky – to všechno ho udržuje v jeho současné podobě.“
„Myslíš?“
„Mýty a hlouposti!“ vyštěknul Miki.
„Když o ně přijde…“ Tomek nedokončil a mávl rukou ke břehu.
Všechny poklady byly naloženy. Zbohatlík se lesknul, prohýbal a vrzal pod jejich vahou.
„Dokud má náhrdelník s pavím přívěškem,“ zaskřehotala Mari, „zůstane naživu!“
„A bez něj?“
„Jestli přijde o poklady a zároveň ztratí náhrdelník, jsme nahraní!“
„My?“
Tomek se zamyslel: „Podle legendy se vrátí do předchozího života. Usne. Přestane se hýbat. Srdce se zastaví. Nebude dýchat ani snít. Peří se promění zpátky v nejjemnější hedvábný papír.“
„Neunese nás!“

Náhrdelník se zablýsknul ve slunci a zapadl do peří. Knihovník skočil šipku a začal divoce hrabat.