Těhotenské vrásky

"Co to vyvádíš?" běsnil.

"Nic, jen jsem se chtěla proletět."

"Chceš snad ublížit dítěti? Víš, že jsi slabá."

"Ale dítěti to neublížilo, jsem v pořádku..."

Odporovala. To neměla dělat. To neměl rád.
Odstrčil ji.
Upadla. Na břicho. Porod začal.

Bolelo to. Moc. A měla strach. Bylo to moc brzo. Osmý měsíc.
Všechno ji to splývalo. Nic nevnímala. Ani to Obliviate neslyšela.
"Za ten porod můžeš ty. Spustilo to, že jsi byla hrát famfrpál."

Probrala se ráno. Dítě nikde.
"Umřel. Nedalo se nic dělat."

Nic jí nezbylo. Jen vrásky po těle. Vrásky z těhotenství. Z dítěte, na které se tak těšila.