5. Duchařina - Elektrický proud

Vyšel jsem z areálu nemocnice k řece a vyhoupl se na spodní větve velkého dubu. Pořád mi to moje nové fyzično (respektive spíše jeho nepřítomnost) přišlo zvláštní, žádnou oporu jsem nepotřeboval, únavu jsem nepociťoval, přesto jsem měl potřebu se někde „usadit“. A jak jsem tam tak „seděl“ na dubu a pozoroval dění pode mnou, uvědomil jsem si, jak mi tyhle nadhledy dělají dobře, že jsem je vlastně měl rád už jako dítě, kdy jsem lezení po stromech vysloveně miloval (zejména bylo dobrou zábavou zdravení kolemjdoucích, kteří mne ve větvích nemohli najít). Trochu mne to v tom zmateném rozpoložení uklidnilo a vrátilo k racionálnímu uvažování. Co bych normálně v tuhle chvíli dělal? Šel bych znovu okouknout místo činu. Tak jsem tam vyrazil. Mohl bych se tam zrovna přemístit, ale lákala mne cesta podél vody, tak jsem se tam trochu jen tak jakoby prošel. Za chvilku už jsem byl v centru města na dohled těch starých kasáren. Dokonalá lokace dle hesla: Pod svícnem bývá největší tma.
Obešel jsem to k tomu místu, kudy jsme tam s Pavlem chtěli vlízt a zjistil, že toho mnoho nezreviduju. Ten sloupek plotu, co jsem si na něj sednul poprvé jako duch, tak ten byl rozvalenej, krásnej kovanej plot totálně zdemolovanej a kolem pobíhali nějací dělníci a stavěli provizorní ohrazení. Vypadalo to, jak kdyby do toho někdo brutálně najel s nějakým těžkým strojem.
„Čau vole,“ ozvalo se za mnou, „to je fajn, že se ukážeš!“
„Ahoj Vářo, co se tady stalo?“
„Ále, vodváželi jeden ten velkej bagr a vyhodili ho před bránu, že pro něj přijede nakladač. No a Patera, dědek jeden mazanej, počkal, až odejde ten, co s tim jezdí normálně, vyhlídul si nevětšího troubu a začal na něj ječet, že takhle to tam nemůže stát, a že s tim musí okamžitě uhnout a to trdlo nevědělo nic lepšího než nacouvat s tim do plotu. Ten Patera je fakt borec, vybral si tak dokonalýho blbce, že zrovna jemu to snad ani nikdo nebude moct vyčítat…“
„A znamená to, že ty dráty tam byly?“
Přeměřil si mne. „Ty taky nebudeš, žádný vořezávátko, koukám.“ A pokračoval. „Ten debil Macháň se rozhodl, že mu jako ostraha Patera nestačí, a natáhl do plotu proud. Fakt, totální magor.“ Vrtěl hlavou. „No a jen co včera v noci vodjeli policajti, tak to musel Patera i s tou svou pajdavou hnátou celý sám vobejít a vykopat, chudák dneska sotva leze.“
Okouknul jsem to. Většina ohrazení stavby byla z montovaných kovových panelů, tam stačilo hodit drát a bylo, jen tenhle starej kus sousedící s historickou budovou kasáren měl původní kovaný oplocení a jen tady to asi musel bejt trochu problém to nějak zamaskovat, aby to napojení na elektriku nebylo moc vidět. A musel jsem dát Vářovi za pravdu, Patera využil příležitosti s bagrem naprosto dokonale – původní uložení kabelů už bylo naprosto nezrevidovatelný.
Koukal jsem, jak dělníci dokončují to ohrazení a odklízejí sutiny z chodníku bez ohledu na nějakou policejní pásku. „A technici od nás tu žádný nebyli?“
„Zatím ne.“
Další divná věc. Šéf už touhle dobou půl dne věděl, že to byl úraz elektrickým proudem, a furt sem ještě nikoho neposlal?