Nejstatečnější

Milá Čikinko.

Vlastně ani nevím, jak začít. Ještě mi to asi úplně nedošlo a mám pořád pocit, že tady někde ležíš na koberci a spíš... Miláčku. Byla jsi tak moc statečná! Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšná. Celou dobu jsem ti fandila. Ano, byla jsem tvoje největší fanynka. I ve chvílích, kdy nad tebou doktoři lámali hůl. Nezapomenu tu větu... ,,Připravte se na nejhorší." To bylo někdy v říjnu... A ty ne. Vytřela jsi všem zrak. O pár měsíců později, v lednu, na tebe veterinář nevěřícně koukal a říkal: ,,Zázraky se evidentně dějí..."

Dneska už to nešlo.

Sbohem lásko.