Na prahu domova
Nějak mi letos zabrali velkou část DMD a ještě se drze rozhodli volně navazovat.
Předchozí části, které z mého pohledu nějak patří k sobě (bylo i pár dalších) tedy takhle:
Vprostřed tmy, Po půlnoci, První den poté, Dopis Albuse Brumbála, První kroky domů, Cesty zpátky, Slepé uličky a tohle je poslední.
(Vůbec mám dojem, že já letos psala Duben, měsíc S+R.)
Hudební případné ťuk, tomu jsem prostě nemohla odolat. :D
Sirius zaváhá, jedna tázavá vráska mezi obočím. Shodí tašku z ramene, ale pořád ji drží v ruce.
„Reme,“ řekne nejistě, „po tom, co jsme dřív... Nemůžu jenom... Vím, že tě poslal Brumbál, abys... Nepotřebuju hlídat!“ vyštěkne nakonec.
Remus nepatrně zvedne obočí.
„Trvalo týdny, než mi zjistil, kde jsi. Jel jsem do Glasgow hned druhý den,“ řekne tiše.
Sirius to chvíli vstřebává.
„Nemůžu tu zůstat,“ hlesne.
„To vím.“
„Mohl... Mohli... bychom jet spolu? Vezmeme Klofana...“
„A tohle řešení tě napadlo až jako úplně poslední?“ ucedí.
Tíha času mezi tím se najednou zvedne.
Taška dopadne na zem.
Remus se nestačí ani nadechnout.
Ani se mi nechce věřit, že už je zase konec – pokaždé to tak uteče, ale letos mi to přímo nějak prosprintovalo. Děkuju za další skvělý ročník vám všem. A nebojte, DMD tu je za 11 měsíců, a to bude cobydup. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Awwwww!
Awwwww!
Oni jsou jedno velký awww :)
Oni jsou jedno velký awww :)
Líbí. Celá série se mi líbila
Líbí. Celá série se mi líbila, a to prosím vůbec nejsem fanoušek, takže musela být opravdu hodně dobrá
O to víc si toho vážím,
O to víc si toho vážím, děkuju :)
Awww, krásný. <3
Awww, krásný. <3
To on Sirius je... eh... teda
To on Sirius je... eh... teda... děkuju :D
Neskutečné, jak mi tahle
Neskutečné, jak mi tahle série drabblí unikala. Budu muset načíst ostatní části.
♥ :)
♥ :)
Milé zakončení :)
Milé zakončení :)
No, chvíli byl ve hře
No, chvíli byl ve hře depresivní drasťák, ale usoudila jsem, že jim to nemůžu udělat.
Awww! To je parádní konec,
Awww! To je parádní konec, plný naděje. Ať se kánon zahrabe. A i když jsem byla odhodlaná si k tomu v nejhorším případě v hlavě dotvořit happyend (kdyby ses rozhodla pro nějaké psycho), jsem hrozně ráda, že jsem to dělat nemusela :). A děkuju, tvými drabbly jsem žila celý letošní duben ;).
Skvííí, to je krásnej
Skvííí, to je krásnej komentář! ♥ Já děkuju, popravdě jsem si myslela, že to nikdo číst nebude a že už jsem s nima a svou recidivou puberty otravná, takže mám vážně radost, že se líbilo :)
Ehm a mezi náma, já stejně vždycky vyměknu a nemůžu být na ně MOC hnusná. :)
Já jsem tak hrozně ráda, že
Já jsem tak hrozně ráda, že na ně hnusná nejsi :-) mám o nich asi hrozně naivní, ale léty beznadějně vžitou představu - totiž že každej z nich má svoje temný místa a svoje bolesti, ale ve vztahu k sobě se jim to vždycky tak nějak vynuluje, protože ten druhej je prostě víc než cokoli (a to je prosím vlastně ani nemusím vnímat nutně jako pár, stačí mi bromance :D). Takže jsem šťastná, že jim to tady oběma došlo a budou žít šťastně až do smrti, kánon ať si trhne!
Krásné. Mám ráda šťastné
Krásné. Mám ráda šťastné konce, vlastně víc než ty přeslazené si užiju ty, u kterých to až do konce vypadá nejistě, ale nakonec tam trocha té naděje a štěstí je :)
<3
<3