Stýskání

Sněžilo. Veliké vločky se snášely z nebe ve spirálách jako baletky. Přidávaly se ke svým sestrám, které již pokrývaly krajinu. Některé z nich však končily svou pouť v černé dravě proudící vodě.
Z okna klášterní cely pozoroval jejich rej muž. Oči měl zastřené smutkem, mysl pustou a prázdnou. Povzdechl si, když sníh zhoustl, a odvrátil se od okna.
Na jiném místě a v jiném čase tál sníh. Potůčky se sbíhaly do bažiny za zchátralým zámkem. U dřevěného domku v houštině vrb rozkvétaly první sasanky.
Ze zámku vyšel stařec. Smutně pohlédl k domku. Postrádal dítě, které si v něm dříve hrávalo.