Tkaničky

Jaroslav přišel do práce pozdě, ale zářil štěstím a volal nadšeně: „Mělas pravdu, vyšla hvězda!“ a vlepil Evě pusu na tvář, až to mlasklo. Skoro vypadal, že by ji ze samé radosti dal i Kamile, ale ta jen zbledla a honem zapadla do své kaneláře.
Eva se chystala blahopřát, ale pohled na Jaroslavovy nohy ji úplně vyvedl z míry. „Co to je?“
„Reklama,“ odpověděl se smíchem a ukazoval jí krásné kožené boty se svítivě zelenými šněrovadly. „Se mi ráno přetrhla tkanička, tak mi tam Jarmila dala tyhle. Jedu s nabídkou k Malinům, tak ať viděj na svejch botách pořádný šněrovadla.“