Via Appia

Asfalt pod jeho nohama je hladší, než by měl po všech těch letech být. Když na chvíli zavře oči, slyší vrčení stovek motorů, řev motorkářů, sirény a výstřely...
Raději je zase otevře.
Nux dřepí vedle něj a zadumaně si prohlíží odrazku na bezpečnostním zábradlí. Když se konečně narovná, klouby mu zapraskají.
„Kam to asi vede?“
Furiosa stojí na střeše tahače, pušku v ruce. Pořád na hlídce. Kotouč vycházejícího slunce se jí na moment zastaví za hlavou. Možná by se měl poklonit.
„Do Říma.“
Furiosa se usměje. Nux si odplivne a zamumlá něco o bláznech z Pustiny.
Jsou zpátky na cestě.