Tam dole

Zahrada měla svůj vlastní zvuk. Zpěv ptáků, zurčení starého náhonu, šum sousedícího lesa... Když byste se zaposlouchali, mohlo se zdát, že přichází a odeznívá ve vlnách. Martha několikrát přemýšlela, zda je možné, aby zahrada dýchala...
Zahrada jako by měla i své nálady a vrtochy. Martha si s ní povídala.
Dnes jí však zahrada připadala zarputilá a zahradnice se na ni zlobila.
Zabořila ruce do hlíny - ta se však začala propadat, zřejmě podrytá hlodavci. Překvapeně sledovala, jak se, jako malá lavina, hlína drolí. Myší díry se slévají v jednu.
Větší a větší.
Ucukla, když si náhle uvědomila, že...
Ach můj bože..!