Na vlastní nebezpečí

Krok krok vrz krok. Krok vrz krok krok.
Mělo ho varovat, že je nájemné tak nízké a přesto byl jediný zájemce. Jasně, to má háček. Ale koneckonců, Laurel je exekutor a jen tak něčeho se nelekne. Naposledy na něj jedna klientka poštvala cvičenou petúnii zubatou.
Krok krok vrz krok. Krok vrz krok krok.
Už čtvrtou noc to samé. Kroky s železnou pravidelností pochodující nad jeho hlavou, neustále! Přes to posrané vrzající prkno!
Krok vrz krok krok. Krok krok vrz-
„Banzáááááái!“ zaječí Laurel a ozbrojen smetákem vyrazí po schodech do bytu nad sebou.
Do toho, který je už půl roku prázdný.