Tíha svědomí

Jde se mu ztěžka. Jen co noha nohu mine. Na jednu stranu doufá, že se mu po zpovědi uleví, ovšem na tu druhou si není jistý, jestli to bude stačit. To tajemství je příliš veliké, příliš svazující. Kdyby vyšlo najevo, co ví, stálo by ho to život.
Ale cesta je neúprosná. Každým krokem se víc a víc blíží k okamžiku rozhodnutí. I v nastalém šeru před sebou uvidí známou siluetu a naposledy zaváhá. Poté se roztřesenou rukou přežehná a poklekne. Dlaň zlehka spočine na hřejivém povrchu dřeva.
Zhluboka se nadechne a zašeptá do vrbové kůry: „Král Lávra má oslí uši!“