Warhammer 40000

„Císař tě vidí!“ hřímal vrchní misionář při každé bohoslužbě, a aby svému kázání dodal patřičnou váhu, nechával všude po lodi vyvěšovat vyobrazení svatého Vševidoucího Oka.
V jeden významný den shromáždil celé velení na pozorovatelské palubě, v jejímž středu stála zakrytá deska. „Božský Císaři, shlédni na naše konání...“ počal kázání, které uzavřel slovy: „A nechť tvé Oko nad námi bdí!“ a strhl kryt z desky.
Celému shromáždění se ukázal obrazec velkého kosočtverce s čárkou uprostřed a malými čárkami kolem, nalepený na desce. Někteří rozpačitě odvraceli zrak, na vrchním misionáři bylo vidět, jak se dusí vzteky. Jen navigátorka se usilovně tvářila nevinně.

Jednoho dne se prvnímu důstojníkovi Uxbridgeovi mladšímu doneslo, že na lodi straší. Nařídil tedy šéfovi bezpečnosti Suchytovi sestavit tým, a vyrazili na hlídku.
Zanedlouho v dáli na křižovatce spatřili nějaké záblesky. Potichu se přiblížili; do jednotlivých záblesků teď bylo slyšet slabé cvakání.
„Na můj povel... teď!“ zavelel Suchyt, a všichni vyběhli s hromovým řevem. Vzápětí je oslepilo prudké světlo.
Když se rozkoukali, spatřili před sebou překvapeného magose s nějakým přístrojem v ruce. „Co tu sakra děláte?“ obořil se na něj Uxbridge.
„Fotím,“ řekl magos, „je to můj koníček.“ A podal mu fotografii s pátrací skupinou krásně zachycenou v akčním rozběhu.

Cestování warpem je extrémně nebezpečná záležitost. Loď pluje po proudech nereality, které by ji okamžitě roztrhaly, nebýt ochrany Gellerova pole. Pouze navigátoři svým třetím „warpovým okem“ jimi dokáží bezpečně vést loď k cíli.
Warpem právě proplouvala i Spear of Praetoria. Navigátorka Viliama řídila loď ze svého křesla, a jen občasný záškub ve tváři prozrazoval, jakým vypětím prochází.
Náhle se před lodí zjevil mohutný warpový predátor, který ji hrozil celou spolknout.
Navigátorka na něj upřela své krví podlité warpové oko a pravila hrozivě: „Mám premenstruační syndrom. Jdi mi z cesty!“
Predátor rázem zmizel, a po zbytek plavby už loď nic neobtěžovalo.

Narodil jsem se před čtyřmi sty lety. Když mi bylo sedmnáct let, přišli si pro mě poslové Císaře. Stal jsem se jedním z vyvolených, jedním ze synů Císaře. Přežil jsem léta tréninku, jiní nebyli hodni a zemřeli. Starší nás přetvořili v dokonalé vojáky. Stal jsem se více než člověkem a přijmul učení Císaře.
V mé hrudi tlučou dvě srdce. Moje tělo je potaženo druhou kůží z plastiku. Nesu genový štěp primarcha kapituly.
Stojím na piedestalu ve zbrojnici vesmírného korábu Litanie Zhouby. Kolem mě poletují servitoři a posvátnými oleji připravují moji zbroj do bitvy.
Jsem ocel.
Jsem zhouba.
Jsem vůle Císaře.

Když se objevili démoni, oděl se ten, který přišel z hvězd na hrotu ohnivého kopí, do oceli, a vydal se s nimi bojovat.
Jeho meč bzučel a hromová hůl srážela nepřátele k zemi, porazil démony, ale sám při tom boji zahynul.
Časem na jeho hrobě postavili chrám, a začali ho uctívat jako boha.
Když pak z hvězd přišli muži, a chtěli je obrátit ve víru ve falešného boha - Císaře, lid se vzbouřil a vyhnal je pryč.
Jaký byl pak jejich údiv, když se z nebe snesli bojovníci oděni v oceli, stejně jako Bůh na starých freskách, a začali je zabíjet.

Po jedné turbulentnější plavbě warpem proniklo na loď několik démonů.
Posádce se samozřejmě vůbec nechtělo se s nimi utkat. „Jdi ty!“ říkal jeden. „Ne, já byl posledně!“ odsekl druhý. „Rozpočítáme se!“ rozhodl třetí.
„Ententýky, dva battlecruisery, Císař poslal do šlamastyky...“ tak to pokračovalo, až to na jednoho padlo: „... a ty půjdeš z kola ven!!“ Vystrčili nešťastníka do chodby.
Ten se potácel ve tmě, a když se před ním zjevily dva páry rudých očí, podlomila se mu kolena.
Najednou z příčné chodby vyletěl záblesk, který roztrhal démona na cucky. Vzápětí se objevila navigátorka s planoucím pohledem a kouřící hellpistolí. „Pokračujeme,“ rozkázala.

Kapitán Uxbridge si vždycky přál powerarmor, a magos explorátor se nabídl, že mu jeden postaví.
„Jste si jistý, že je to opravdu archeotech?“ ptal se kapitán, když se nasoukal do toho ocelového monstra.
„Měl by být,“ nahlédl magos do nákresů, „aspoň ta cena by tomu odpovídala...“ Zapojil poslední kabel – a začal tanec.
Zbroj se najednou dala do pohybu, velký kanón v pravé ruce vystřelil, a pak se i s kapitánem uvnitř rozeběhla, prorazila přepážku a vyběhla spojovací chodbou ven.
Magos zmateně listoval schématy, až došel na poslední stránku, kde stálo velkým písmem: “WAAAGH!“
„Asi už vím, kde nastala chyba,“ řekl.

Na Footfallu, doupěti zločinu a neřesti, se poslední dobou rozmohla móda anonymních seznamovacích inzerátů.
Šéf bezpečnosti lodi Spear of Praetoria si je právě pročítal, až narazil na jeden, který ho zaujal:
„Slušný obchodník hledá protějšek pro velmi třaskavý vztah, v případě zájmu kontaktujte...“ atd.
Zařídil se podle pokynů, a ve smluvený čas se usadil se žlutou kyticí v jednom zapadlém baru.
„Příteli,“ přisedl si k němu po chvíli usměvavý pán. Dali se spolu do řeči, a po hodinovém rozhovoru mu šéf bezpečnosti předal kytici, podali si ruce a rozešli se.
Následující den začala Spear of Praetoria nakládat zásilku fragových granátů.

Feudální planeta Lanto byla proslulá svými hlubokými lesy, a tak kapitán Uxbridge navrhl udělat si výlet.
Sotva vkročili do lesa, zakopla navigátorka o kořen a skutálela se ze svahu. Šéfovi bezpečnosti, který se jí vydal na pomoc, podjely nohy a narazil do pařezu. Magos explorátor se ho snažil zachytit, ale zamotal se mechadendritem ve větvích.
Navigátorka náhle ztuhla a z místa, kde ležela, vyhrabala zpod listí spacemariňáckou helmu. Šéf bezpečnosti s překvapeným výrazem vytáhl z pařezu zaseknutý orkský zub, a magos ze stromu vymotal eldarskou pušku a zvědavě ji analyzoval.
„Bratranče,“ oslovil kapitána první důstojník, „ten les je fakt divnej.“

Kapitán Uxbridge, svobodný obchodník v nejlepších letech (223 let) a nejvyšší vládce lodi Spear of Praetoria, rozhodl se posádce představit novou hru.
„Jmenuje se to kriket,“ pochlubil se, mezitím co poučoval šéfa bezpečnosti (45 let), jak správně postavit branku.
Mladá navigátorka (63 let) se rozmáchla a odpálila míček přímo do zátylku prvního důstojníka (82 let). „Já nechtěla,“ potutelně se zašklebila.
K odpalu se nachystal magos explorátor (477 let). „Počítám optimální trajektorii... pal!“ Poslal míček přímo na cíl.
„To se nesmí!“ osočil ho vrchní misionář (75 let), a praštil ho pálkou přes mechadendrit.
Kapitán Uxbridge znechuceně zavrtěl hlavou. „Ta dnešní mládež...“