Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
The next day, Victor woke up late. He couldn't concentrate on anything: work, himself, not even Emily. And he felt horrible. He couldn't excuse what they did. What they were still doing. But he couldn't make himself end it.
Henry was out of town for the day on a business venture. He knew that Mabel might think he is not actually working. She looked so sad. Broken. But he wasn't even sorry.
They both knew their love had no limits, borders or restrictions. And yet, this unkind world restricts everything they do, how they live and even who they love.
Každé z dětí sirotčince Marsyas bylo jedinečné. O tom se Linus Baker, pracovník Oddělení péče o magickou mládež, přesvědčil hned při prvním setkání.
Jako první se seznámil s Tálii, nedospělou trpaslicí, vášnivou zahradnicí, která strach zaháněla vyhrůžkami.
Druhá byla Phee, jedenáctiletá lesní víla, dokázala oživit planinu stromy a květy. Desetiletý medusoid Chauncey, který přes svůj neobvyklý vzhled netoužil po ničem jiném, než zapojit se do společnosti obyčejných lidí.
Mluvící wyvern Theodor, měňavec Sal a sedmiletý antikrist Lucy (zkratka Lucifera). Ten Linuse neustále překvapoval svou bezmeznou mocí, kdy materializoval předměty, levitoval lidi, zatmíval slunce. Jedině Arturovy pedagogické schopnosti ho dokázaly omezit.
"Prečo?!" V jeho hlase zacítila zmätok.
"Áno, chcem vedieť prečo? Prečo si ich zabil osemdesiatjeden a teraz vyše mesiaca ani jednu."
"Pretože teraz chcem teba!"
"Prečo?"
Ľadovomodrý pohľad dievčaťa začal čoraz viac strácať silu. Nebol schopný cez ňu vtisnúť do nej ďalší z pohľadov, keď cítil tento zmätok.
"Prečo?"
Bola ako malý princ. Tiež sa nikdy nevzdal svojej otázky. Vycítila, že toto jednoduché slovíčko ju ochráni. Netušila, z akého dôvodu jeho sila slabla a tak opakovala v mysli i nahlas: "Prečo?!"
Vedela, že v tejto otázke môže pokračovať donekonečna. Havrany vzlietali preč. Okrem jedného. Upriamila oči z dievčiny naň: "Prečo?"
Představuji další postavu: dívku Nothu, která je zadobře s měsícem i s jednorožci.
Notha se za úplňku vytratila do lesa. Měsíc byl dnes silný; chránil ji. Šla dlouho. Zastavila až u prastarého tisu, vyšplhala do koruny, uvelebila se a usnula.
Ráno se vzbudila vedle dryády.
„Dobré ráno, mladičká.“
Notha zívla. „Dobré i tobě, mladičká.“
Dryáda se zasmála. „Asi netušíš, jak dlouho už tady žiji.“
„Dnes jsem ve snech opět tančila s prvními jednorožci. Ti žili dávno před tebou. Pak za mnou přišla... taková žena. A řekla mi, že draci jsou v Silladii ještě desetkrát déle. Neuvěřitelné! Má Silladie vůbec nějaký počátek?“
„Netuším, ale příště se té ‚ženy‘ zeptej, jak do Silladie přišla ona.“
Tahle dryáda ví, že to nebyla jen obyčejná žena.
Stromy a dryády mohou pamatovat celé věky. Notha má speciální schopnost se na tu paměť stromů napojit, procházet určité vzpomínky a hrát si s nimi ve své hlavě. Díky svým výletům do hluboké minulosti také vnímá čas jinak než ostatní lidé. Když je však postavena před ještě mnohonásobně hlubší minulost, zdá se jí paměť stromů bezmezná.
(Doufám, že ze samotného drabblu je ta bezmeznost patrná. A samozřejmě ta paměť stromů sahá jen k prvnímu stromu či prastromu.)
A Silladie má svůj počátek, ale ten leží ještě hlouběji v minulosti.
V noci jsem mnoho nenaspal. Vlastně vůbec nic. Nebylo kdy a i kdyby, nemohl bych. Ne potom co jsem včera prožil. A po tom, co mi včera řekla.
Ranila mě. Proč tak učinila? Dala svou lásku jinému, či to byla jen noční můra na pozadí žhnoucího spáleniště?
Ranil jsem já ji? Ale čím? A jak? Chci pro ní jen to nejlepší. Není mnoho co bych ji mohl zde nabídnout, ale jiné ženy tu jsou šťastné, proč ta má tedy ne?
Ví vůbec, jak hluboce ji miluji? Má moje láska k ní vůbec nějaké hranice? Co když ji právě dosáhla? Hranice...
Touží po velké rodině. Těší se představou zástupu krásných čistokrevných dětiček, kterými jde příkladem kouzelnickému společenství. V její hlavě jsou všichni její potomci světlovlasí, s ostrými rysy a elegantním profilem. Jsou dokonalí. Prototyp kouzelnictva.
Po svatbě se k prvnímu dítěti prokousává těžko, ale nepoleví. Jde za svým snem. A nenávidí každou chvíli – bezesné noci, oteklé kotníky, pálení žáhy, třicet kilo nahoře, kterých se po porodu – nejhorším zážitku v životě – ne a ne zbavit (díky Merlinovi za odtučňovací elixíry!). Děcko řve a je zrzavé i ošklivé po otci. Další těhotenství nepřipadá v úvahu.
Naštěstí má Georgina v rukávu i jiné triky.
"Mouchy žijí 28 dnů a dospělosti dosahují desátého dne. Pokud vytvořím pro mouchy bezpečné prostředí, budu je živit a starat se o jejich potřeby od svého narození, budu pro ně nesmrtelný? Stanu se jejich bohem, který je všudypřítomný? Totiž, pokud počítám, že jedna generace mouchy domácí je deset dnů, tak pokud se dožiji 90 let, v uměle vytvořeném světě se prostřídá okolo 3285 generací. Což je o 40krát víc generací, než je generací lidí od zrození Ježíše Krista. Budu stále jejich společníkem, bezmezností v jejich koloběhu života. Ale přesto jednou dosáhnu své meze a zemřu. Stejně jako možná sám Bůh."
