DMD č. 26 pro 26. 4. 2024. Téma: Výběr z hroznů

Zde leží počátek všeho, velký flám. Tys byla samé protřepat, nemíchat a já sama, dolévala sis a odhazovala pracovní boty na podpatku. Protože vrána k vráně sedá, i já jsem pil, ačkoliv víno chutnalo jako otrávené jablko.
Jenže babské uši byly nastražené. Ozvaly se hlasy z tvojí slepičárny, konstanty moderní doby, že jsem podvodník, uplatňuju na tebe herní princip, jsem na pěst a máš na mě uhodit, proč nemám žádné kamarády, že spolu máme zúčtovat.
Tak jsi mi řekla, že chceš bezpečnou známost a spustit kotvy. Že jsem sobec, mám opustit obec, už mi jede poslední vlak domů. Učiněná defenestrace!

Tak se opět setkávájí a Nina září jako vyměněná, bere Daniela na terasu, vánek tam čechrá vistárie jako koruny stromů. Nebe. Daniel by tu dovedl zahnízdit. Na těle má otisky Vojtěchovy vášně, zuby, dlaně, takže do jeho domova vlastně už tak trochu patří.
Nina přináší archivní výběr z hroznů. „Máme co oslavovat.“
„Co?“ Daniel přiškrceně. Má na sobě rolák - proč asi - vinen od prvního pohledu.
„Myslím,“ špitne Nina, „že se mi splnilo přání. Vojta si asi někoho našel.“
Radost prazvláštní.
Rozpačitě vyčkávají, snad i předstírají, že dávná trapná slova o jedu a pralinkách nikdy nepadla. Manžel už nemusí zemřít. Zatím.

"Tož, Geralt, jaký zo hroznů to může být?" zeptat se vesele Zoltan. "Vždyť máš stříbrnů tyč celů zrezlů."
Geralt podrážděně zabručel a pokračoval v prosekávání zakletého křoví. Marigold se zatím snažil složit píseň.
"Vykašli se na to, Geralt. Hoď tam raděj basníka a křovisko rychle samo zdechne, než by poslůchalo tuto faleš."
"Jdi do prdele!" nevydržel to Marigold. "Já se neprosil o výpravu, která zahrnuje... řekněme zakleté kytky."
"Haha! Chceš, abych z tvojej propadené palice vyprášil, jaks Geralta na kolenou prosil o záchranu chrápacího princátka?"
"Fajn, ale copak jsem měl na vybranou? Buď tohle, anebo královská poprava. Zatracení královští psi!"

Byla to malá vesnička kousek od vlakové zastávky. Během čekání na přípoj jsem se rozhodl navštívit místní trh. Když jsem se ptal na doporučení, všichni ukázali na konkrétní stánek.
Farmář neurčitého pohlaví, ve špinavých montérkách. Měl vystavené všechno, na co si lze vzpomenout - čerstvé ovoce a zeleninu, marmelády, nakládanou zeleninu, vejce, sýry, džusy, domácí majonézu, dokonce i ryby. Ukázal jsem směrem k alkoholu. "Máte nějaký dobrý výběr z hroznů?"
Farmář pokrčil rameny a podal mi fialovou lahev. Byla na ní zlatá hvězda. Žádný popis.
Pak ukázal na ostatní lahve.
Borůvkové víno? Broskvové? Melounové? Kokosové???
Kde jsem se to ksakru octnul?

Sejmuli ho, svini. Jak někdo může ublížit člověku, panu faráři. Pouze stvůra.
Strhli roucho, zbraň zlomili, kopali a plivali. Méně než zvíře.
Za vlasy ho dotáhli do chléva. Spoutali ho. Jak Anča přikázala.

Ona mu utřela krev, namazala rány. Matej už jedním okem neuvidí, zuby už nepoužije.
Vytáhla karafu. „Pi víno! Odo mňa to najvyberanejšie!“
Věděla, že nepije. Potřebovala ho zlomit.

„Viem, čo si spravila!“ Řeč bolela.
Její olbřímí břicho se pohnulo. Tvář se pokryla stíny.
„Pozorne som vyberala. Spala so všetkými. Všetci mohli, i tvoj otec. Všetci ma milujú. Moje dieťa nás spasí!“
Vyplivl krv.
„Len sprostá Kata nechápala.“

Totovi brněla hlava z Freyných nekonečných řečí. Byl to důkladný výběr z palety pubertálního kvílení a stížností!
Snažil se ovládnout. Chápal, o co jde, i když nevěděl, jestli to chápe i dívka.
Dávala najevo svoje emoce a názory – poté, co tři roky nesměla mít ani vlastní myšlenky. Zkoušela, jestli mu může věřit.
Jenže… všechno má své meze.
„Poslouchej, Fifi, vím, že to nemáš snadné. Ale kdybys byla trochu… pozitivnější, cesta by nám lépe ubíhala.“ Potom hrdinně dodal: „I zazpívat bychom si mohli!“
Dívka nejdřív v úžasu zmlkla. Potom špitla:
„Fifi?“
„Proč ne? Vypadáš tak!“
K jeho úlevě se šťastně rozesmála.

Bitva se chýlila ke konci, dokonce velmi příznivému.
Ondřej si vyhrnul košili a zkontroloval ránu. Lupič ho nejspíš bodl, když se Ondra kryl před kyjem. Naštěstí mu loupežníkův meč sjel po žebru, jinak by to mohlo skončit špatně. Rána sice není smrtelná, ale bude potřeba ji vymýt a obvázat.
Ondřej se rozhlédl, jestli je někde čistá voda, nebo alespoň jiná čistá tekutina. Zjistil, že jeden z poražených lapků měl čutoru. Když k ní přičichl, nestačil se divit. Byla plná dobrého vína, možná nějakého výběru z hroznů. Ten lapka to musel štípnout kdesi ve sklepě. Nu což, je čas se ošetřit.

Edwin Aldrin, řečený Buzz, a Neil Armstrong seděli blízko proti sobě v těsném prostoru přistávacího modulu.
Orel přistál už před hodinou a tlukoucí srdce obou astronautů se nakonec uklidnila. Teď zbývalo jen počkat na jejich vycházku.
Armstrong si všiml, že jeho kolega vytahuje ze zavazadla malou lahev vína.
"Jak se ti to povedlo?" zeptal se nevěřícně. Taky bych si dal, pomyslel si. Tak dlouho nepil...
Pak Aldrin vytáhl hostii a Armstrongovo nadšení opadlo. Nic ale neřekl, do některých věcí se člověk nemá plést.
Aldrin se naklonil k mikrofonu. "Chtěl bych požádat o několik minut ticha," oznámil na 377 349 kilometrů daleko.

„Říkal jsem si, Frede, že měl bych přivízt něco domu. Jako nějakej dárek.“
„To jo, tady v Quirmu se to věcma se slimákama jen hemží, Noby.“*
„Heleď, Frede, nebuď druhista! Starej to nemá rád a mě to taky vadí, abys věděl.“
„Promiň, Noby.“
„Promiňte, pane,“ vmísil se do hovoru** prodavač***, „co třeba zde - červené víno? Jiskřivé a bohaté, výběr z hroznů.“

...

„Nemusel jsi na něj tak řvát, Noby.“
„Jo? Tys neslyšel, co mi chtěl cpát? Prej výběr! To znamená, že se v tom někdo už hrabal! To dobrý vybral a já mám koupit ten zbytek. Mě nenapálí, Frede, mě ne!“

Nad ohněm visel kotlík a v něm se vařilo něco, co by normálnímu člověku ublížilo jen svojí vůní.
Geralt opatrně přilil čtyři kapky černé tekutiny z malé lahvičky.
Kotlík začal pěnit.
Tři špetky čehosi stříbrného z malého pytlíku.
hmota v kotlíku ztuhla a připomínala puding.
Sedm přelomených klacíků.
Puding se proměnil v zelenou kaši.
Geralt nahmatal zaprášenou lahev a lokl si.
Pak dobrou sklenici nalil do kotlíku.
"Co byla ta poslední ingredience?" zeptal jsem se.
"Archivní Fiorano, výběr z hroznů."
"Tak vzácné?"
"Stačilo by jakékoliv, ale když už to piju..."
Geralt zamíchal obsahem kotlíku a nabídl mi lahev.
Neodmítl jsem.