Oslavujeme

Tak se opět setkávájí a Nina září jako vyměněná, bere Daniela na terasu, vánek tam čechrá vistárie jako koruny stromů. Nebe. Daniel by tu dovedl zahnízdit. Na těle má otisky Vojtěchovy vášně, zuby, dlaně, takže do jeho domova vlastně už tak trochu patří.
Nina přináší archivní výběr z hroznů. „Máme co oslavovat.“
„Co?“ Daniel přiškrceně. Má na sobě rolák - proč asi - vinen od prvního pohledu.
„Myslím,“ špitne Nina, „že se mi splnilo přání. Vojta si asi někoho našel.“
Radost prazvláštní.
Rozpačitě vyčkávají, snad i předstírají, že dávná trapná slova o jedu a pralinkách nikdy nepadla. Manžel už nemusí zemřít. Zatím.