DMD č. 15 pro 15. 4. 2024. Téma: Nápověda

Můj milý rozmilý
Anděli spanilý
Nápověda třídní
Ve sborovně bídní
Anděli spanilý
On není rozmilý
Na konci času
Nehledej spásu

Můj milý rozmilý
Posečkej chvíli
Král usíná
A je tma
Můj milý rozmilý
Co jen rozbili
Atacama poušť
Přináší spoušť

Můj milý rozmilý
Obrazy se rozpily
Napověz nový den
Začít znovu sen
Můj milý rozmilý
Někdo jest otylý
Otylý a opilý
Bude za chvíli

Můj milý rozmilý
Máme činčily
Nápověda zaspí
Lidé nejsou krásní
Afrikán na vartě
Erb v paspartě
Trojice hloupých sov
Kolik padne slov

Můj milý rozmilý
Kočky vodu rozlily
Úkoly sežral pes
Teď babo napověz

Co dál?

Kdysi tu byl jeden sen,
v dobách, kdy ještě elektřina nezlepšovala den,
za časů, ještě před počátky našeho věku,
chtěli dočkat se snad tvého či jiného vděku.
Bratrstvo chtěli stvořit, kde i ty můžeš být,
však předtím se ještě musíš prokázat potencionálem svým.
V sedmi zkouškách teď ukázat se musíš,
pak tři bratři mezi své tě přijmou dřív, než tušíš.

Co to jako má být? Z toho mám něco vyluštit?
Je tu pod tím pentagram a v něm V.
Jakože číslo pět? Jak mi to pomůže jako nápověda?

To jsem zvědav, jaké slovo z toho vyluštím. Je tam vůbec nějaké?

Pepřenka stála na kameni, oděná v kožešinovou vestu a prosté kalhoty, s hučkou na hlavě, deklamujíc: „Jsi duch či zjevení?“
Adam, balancující na stromě v dlouhé bílé noční košili, odvětil: „Novinu od Pána vám nesu. Kristus narodí se v Betlémě.“
Brian, v modrých šatech, břicho vycpané slámou, zoufale koukaje na Wensleyho, koutkem pusy špitl: „Nápovědu!“
Wensley protočil panenky a špitl zpátky: „Josefe, musíme najít nocleh, brzy slehnu.“
Brian poslušně opakoval: „Josefe, musíme najít nocleh, brzy ulehnu.“
„Ale ne, tam je slehnu, jakože porodí.“ rozčiloval se Wensley.
„No to tedy ne, do toho nejdu!“ ohradil se Brian.
„Jenom jako!“ zaječela Pepřenka.

Geralt vypadal zachmuřeně.
Dobrá, připustil Marigold, Geralt málokdy vypadal jinak, ovšem předměty v dosahu Geraltových nohou shledávaly, že se nakopnutím přenášejí jinam, častěji než obvykle.
„Geralte?“
„Ghrr,“ konstatoval Geralt, který se právě snažil buď oškrábat, nebo zavraždit bramboru.
„Snad bys jí mohl... poskytnout nápovědu ohledně... záležitostí tvého... srdce.“
„Nápovědu,“ ucedil Geralt znechuceně, „nápovědu!“
Při spatření brambory, již mohl spasit jen bramborák, Marigold sklapnul.
*
„Yennefer,“ zlehka našlápl slovy Marigold.
Blýskla pohledem.
„Třeba bys... mu mohla... naznačit,“ polkl.
„Jistěže! Prohodila jsem postel oknem, protože mi na něm nezáleží! Naznačit!“ štěkla.

„Vy jste se opravdu hledali,“ zabručel Marigold a šel se radši prospat.

Budivoj se rozhlíží okolo sebe. Ostrůvek je tvořen jednou kolejí, vyúsťující do nyní vraty uzavřeného tunelu, a perónem. Chtělo by to nějakou nápovědu, kde je.
Tu Budivoj zahlédne na konci perónu sloupek s cedulkou. Přiblíživ se tam, pozná v číslech na cedulce zeměpisné souřadnice. Akorát místo obvyklých N a E tam jsou S a W. Jedno z čísel je mu povědomé. Vždyť je to zeměpisná šířka jeho domova! A když druhé číslo odečte od 180, sedí i délka!
Budivoj tak rozklíčuje, že se ocitl opravdu co nejdále od svého domova, přímo na antipodu. A dochází mu, že je v prdeli.

Občas se váhy vesmíru vychýlí až do maxima a pak nastává zmar, bída a konec světa.
Jako dnes. Půlka ansámblu onemocněla, rozbil se stroj na vítr, kulisák přišel s tím, že mezi démony a bohy řádí červotoč a Knihovník, sedící v první řadě, si kromě buráků přinesl i rajčata a vejce.
Rezisér skučel v zákulisí a do jediného záskoku, který se podařilo sehnat, lili hektolitry kafe, aby aspoň trochu vystřízlivěla.
"Jedeme!"
Opona se rozhrnula, herci pronesli repliky a nastala pauza.
Záskok upřela pohled do budky.
"Zemřete!"
"Já? Hovnajs!"
"Máte říct, zemřete, milostivá paní!"
"Jo ták! Zemřete milostivá!"
...
Nápověda se rozplakala.

Slunce zapadalo a zalévalo krajinu pokrytou olivovníky, cypřiši a keříky zlatým sluncem.
Na zdi staré pevnosti upravené na základnu obnovených templářů seděli proti sobě opření ve výčnělku cimbuří dva muži.
Už se stihli po dlouhém a náročném putování dát ošetřit a najíst. Voda na sprchu nebyla, stejně jako čisté oblečení.
Pedro nabídl Crevanovi cigaretu, Crevan Pedrovi nalil víno do hrnku.

"Víš Crevane, co je tvoje největší klika?"
"Žes skočil za mnou?" obrátil Crevan oči v sloup.
"Ne," odvětil Pedro a potáhl z cigarety.
"Že jsi toho v turbanu trefil na první ránu. Kdybys ho minul, tak bych tě fakt zabil."

"Chceš nápovědu? Ale no tak, to musíš zvládnou bez ní... není to tak těžké! Anglický korzár, Francis Drake a jeho černobílé nelétající husy. Stále nic?"
"Ne..."
"A co ten, jehož jméno nesmíme vyslovit - James Cook, bastard jeden, posádka ho měla sníst zaživa, když už to má ve jméně..."
"Kdo je sakra James Cook?"
"To máš jedno... vzpomínáš na národní obrození. Víš co, takový ten důraz na všeobecné vzdělávání vrstev, inteligenci národa, tvoření nových slov a podobně. Tehdy vymysleli všeználkové název. Od slova tučný... Jsi marná, abys věděla. Tak fajn, je to černé, bílé a žije na jižním pólu... stačí?
"Tučňák!"

Stařeny pod křížem splétají vlákna.
Matej chce taky pochopit souvislosti, bezpečně zamčený v hluboké tmě obilních sklepů.
Jedno vlákno uniká napříč lesy, jen Pišta zdá důvod. Na dalším visí život Miša Mlynářů, střelná rána hnisá.
Starý Bencúr své rozleptal v alkoholu, nenávisti a strachu z blízké smrti.
Farář ví víc, jak to u zpovědníků bývá. Za jeho nitky tahá Kristus.
A Anča otáčí špulkou. Je nedotknutelná, její šnůra drží dítě. Dítě je ve vejci.
Chlapi se chystají zjednat pořádky do sousední podhorské vesnice. Netuší, že přichází četníci.
Svět zvedá kolem neprůchodné zdi. Snaží se Zlováky umlčet.
Kata je pořád mrtvá.

„Počkej!“ zvolala Lina, oči jako talíře. „Ty to myslíš vážně?“
„Nepřehrávej, to je moje práce.“
„To nemyslíš vážně…“ zakončila Lina árii pro dvě plíce a jeden obličej a opřela se do křesla, co nejdramatičtěji dovedla. Obě ruce si dala na břicho, jako by hrozilo, že ji šok z toho, co se právě dozvěděla, dovede k předčasnému porodu.
„Nedělej si ze mě legraci,“ durdila se Judita, rudá jako pivoňka. Dalo se to ale čekat. Zákaz mluvení o panu Rochovi podněcoval k probírání vztahů druhých.
„Vy spolu opravdu nic nemáte?“
Zakroutila hlavou. Nerada.
„A zkusilas poprosit Noru, aby vám u toho napovídala?“