DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

Marigold si uvědomoval, že se do téhle šlamastyky dostal sám.
Nejenže tak trochu omylem svedl dceru nejvyhlášenějšího místního hrdlořeza, ale malilinko se tím chlubil v hospodě... a neprozřetelně si nejdřív neověřil, jestli tam onen hrdlořez nesedí... s celou kumpanií.
Teď se ve zničehonic vylidněné, temné uličce za hospodou (kam byl vytažen za svůj oblíbený sobolový límec) marně snaží vylhat cestu na svobodu.
„S čím se rozloučíš nejdřív, frajírku? S tou fešnou tvářičkou nebo svým nádobíčkem?"
„Ehm, tedy..." potí se trubadúr.
Hrdlořez se ošklivě usměje a sekne směrem dolů.
Marigold vyjekne.
Tupé žuchnutí těla.
„Tohle bylo naposled," káravě se mračí Geralt.

„René, dostala jsem nápad,“ začala Michelle a René se rovnou vyděsil. Bezpochyby se schylovalo k popsání plánu rozumného asi tak, jako nudistické rochnění v jezírku plném piraní.
Bylo to však ještě horší: „Mohli bychom využít toho, že Denisa Laroquová po tobě šílí a udělat z tebe zdroj informací od komunistů.“
„Ne, ne, ne,“ vrtěl hlavou horečně René, „to tedy ne! Tenhle vztah je pro mě příliš třaskavý. Dávám přednost bezpečnějším.“
„Tak teď mě dobře poslouchej, nebudu to víckrát opakovat,“ chytila ho partyzánka za límec, „uvidíme, jak budou ty tvoje vztahy bezpečné, až o nich řeknu Edith!“
„To bys přece neudělala!“

Tetička, Alexandr a Nora seděli v salónu. Rokovali.
„Judita ji tady nesnese, to je bohužel fakt,“ povzdechl si Alexandr. Obě dvě byly jako jeho dcery. „Snad se brzy usmíří, ale…“
„Co se dá dělat,“ utnula nářek Beatrix. „Nastěhuju se ke Sternbachovým a dohlédnu na ni.“
„Myslíte, že je to ještě potřeba?“
Tento pokus o odlehčení tíživosti chvíle se setkal s nepochopením.
„Toto není čas na žerty,“ odsekla tetička. „Zrovna vy dva byste si z celé té… nepříjemnosti měli vzít příklad. Víte dobře, s kým se stýká Juditka?“
Alexandr se pousmál. „Bezpečnější známost bychom si pro ni asi ani nemohli přát.“

"Tady se zastavte! Srazit k sobě, rameno na rameno! A držet řadu!"
"Veliteli, a co Jeho Svatost?"
"Správně Joste, vezmi si padesát mužů a veď papeže k passetu"
"Ale co ty, veliteli Kaspare?!"
"Dal jsem ti rozkaz, splň jej."
"Papež se nebude chtít nechat vytáhnout z pohodlí paláce, určitě se nám bude vzpouzet."
"Tak ho tam třeba dovlečeš Joste, to je jedno. Může být rád, že ho chytneš za roucho ty a ne nějaký kacíř.
"Tebe by poslechl spíš Kaspare, pojď s námi!"
"Dostal jsi rozkaz Joste, tak ho splň. A splň ho HNED!"
"Jak poroučíš Kaspare. Bůh s tebou!"

V jejím případě být známá znamenalo být v bezpečí.
Její schopnosti, o kterých věděli zejména vybraní - bohatí - zákazníci, jí zajišťovaly pohodlnou existenci.
Tedy, pohodlnou na její status.
Ti dva se o ni a její "dar" nezajímali. Ale ona si nemohla pomoct.
Ať už z ní mluvilo cokoli (nikdy o tom moc nepřemýšlela), tentokrát se to nedalo umlčet.
Její nohy je následovaly, jako by ji měli na řetězu.
Až dokud jeden z nich nenatáhl ruku, a neřekl: "Vyjdi z ní!"
Najednou zmlkla. Zaposlouchala se do vlastního nitra, utichlého v úžasu předtím, než jej zaplavily otázky.
Pak přišel strach z jejích pánů...

Pro Cyrila bylo v rámci zachování duševního zdraví naprosto nezbytné udržovat kontakt jen s těmi správnými lidmi. S kolegy, kteří to nemají v hlavě zpřeházené, zbytečně si nestěžují a pokud možno nejsou příznivci žádných extrémů. Proto se vyhýbal střídacím bodům, odpočinkovým místnostem a jídelnám. Tam se totiž toxičtí jedinci a radikálové rádi shlukovali.
„Se tu panáček moc nevohřál!“ zvolal rádoby vtipně Jarda, když viděl Cyrila na Palmovce vylézat ze záchodů a uhánět pryč. „Se nás bojíš, nebo co?“
„Ne. Jediný, čeho se bojím, je, že tu někomu provedu lobotomii pěstí.“
A zmizel do úporného deště dřív, než Jarda stačil pochopit.

Matka na mě vždycky velice dbala. Na pochůzkách městem, když nám bylo minout pár horších ulic, plných neupravených, hlučících dětí, vždycky svírala mou ruku, jakoby mě měl už už strhnout příboj a ona se mě ze všech sil snažila udržet. A já se k ní zezačátku rád přimykal, jakobych se bál, že se od těch druhých nakazím. Chudobou, špínou, špatným smýšlením.
Smím se stýkat jen s dětmi ze slušných rodin. Když nás nikdo nehlídá, Kristián mi bolestivě dává najevo, o kolik je silnější. Jsem dobře vychovaný, takže nikdy nebrečím.
Rád přemýšlím, jestli by byl Kristián vychovaný stejně dobře jako já.

Kdysi se do něj zamiloval na první pohled. Nikde se necítil tak sám sebou, tak v bezpečí, jako když se zabořil do jeho kůže.
Rozuměli si beze slov, jako by jeden druhému četli myšlenky.
Byli si oporou.
Po těch letech přesně věděli, co od sebe mohou očekávat. Oba sice měli svou vlastní, pořádně tvrdou hlavu, a občas si dělali trochu naschvály, ( zejména co se výběru hudby týče), ale také přesně věděli, co ten druhý zrovna potřebuje. Myslel si, že už se nemohou ničím překvapit.

A potom si jeho milované Bentley klidně nechá Anděla, aby ho lusknutím prstu přebarvil na žluto!

Na tyto maily jsem se... těšila tak moc, jak se jen lze těšit na mail, který vám bezpečně bude oznamovat bezpečnostní problém nebo změnu nastavení. Přesto jsem je vnímala trošku jinak než obdobné anonymní zprávy jiných firem a dodavatelů. Tento totiž chodil z jmenné adresy. Žádné newsletter@firma.com nebo safetyinfo@servis.net. Ale pěkně Ypsilonova.zet@firma.cz. Celorepublikový osobní kontakt, naše "bezpečná známost", kterou jsem sice nikdy neviděla a naše konverzace byla omezena na zasílání informací sem a formulářů tam, ale bylo to tak nějak hřejivě lidské.
Pak přišlo první Důležité bezpečnostní upozornění od Safety, XYZ, Mailto:safety@firma.cz a já si povzdechla. Aspoň podpis zůstal stejný.

Geralt spolu se zbytkem osazenstva krčmy tleskal hudebníkovi na pódiu. O chvíli později se Marigold svezl na židli naproti zaklínači a vyčkávavě se na něho zahleděl.

"Tak co?"

"Myslím, že jsi obsáhl skoro všechno. Jenom to bylo mnohem... barvitější."

Marigold pozvedl číši vína. "Velcí básníci jsou tu od toho, aby vyprávěli velké příběhy. A navíc - vlkodlaci, kikimory, draci - ty si o dramatično sami říkají. Máš dost nebezpečné známosti."

Zaklínač se ušklíbl. "Jen počkej, až Yennefer uslyší třetí sloku, třeba tu část, kde její ňadra přirovnáváš ke kravským vemenům. To ti bude vlkodlak připadat jako nejlepší kamarád."

Marigold víno téměř vyprskl.