Expanze

„Budoucnost lidstva spočívá na našich bedrech!“ řečnil Holden tak zapáleně, že byly takřka vidět vlající vlajky a slyšet vyhrávající hymna. „Odložme své rozpory stranou, udělejme správnou věc…“
„Ehhm… Bude to ještě na dlouho?“ zvedl Prax obočí.
„Si piš,“ pokýval Amos.
„V nelehké době, vzdor všem výzvám…“
„No potěš.“

Holden dořečnil, nenápadně otřel oči, jak sám sebe dojal, a odešel.
Kdoví, kolik času zbývá, než ho molekula zničí? přemýšlel. Nikomu to neřekl, ale podivné hlasy slýchal častěji a častěji… A už tu byly zas.

*

O dvacet metrů dál Amos blaženě vydechl. Co začal poslouchat experimentální divadlo, čelilo se realitě mnohem líp.

„Znal jsem kluka, kterému ve skafandru při nulový gravitaci praskla gumička ve vlasech. Zadusit se vlastními vlasy. Dovedeš si to představit? Radši si otevřel přilbu.“
„Naštěstí nosím dvě gumičky.“
Když žijete na Marsu, strávíte ve skafandru kus života. Když máte šikovné ruce, opravujete venku antény. Když na to máte hlavu, stojíte místo toho na můstku.
Když spolknete fokus, první vteřinu je nejlepší nekoukat vůbec nikam. Oči si zvykají nejhůř. Mozek vám to spočítá až po páté dávce.
Druhou vteřinu dokážete rozeznat vozidla na obzoru.
Když je Země blízko, prý můžete spatřit, jak se její oceány odráží ve vyschlé rudé pustině.

„Se vší úctou, generále, takhle politika nefunguje,“ potřásl vysoký muž usazený na kraji vyjednávacího stolu hlavou. „Není to pěstní souboj, ale partie šachu, delikátní záležitost inteligence, strategie, psychologie, nenápadného budování těch správných vztahů a přesvědčovacích metod… Nemám pravdu, paní generální tajemnice?“ otočil se na Chrisjen Avasaralu, která právě vstoupila do místnosti. „Co navrhujete vy?“

„Okamžitě tomu mamrdovi zavolejte a řekněte mu, že jestli se jen opováží něco zkusit, tak mu vlastnoručně urvu koule a nacpu mu jednu do řiti a druhou do krku tak hluboko, až se potkají!“ odvětila suše Avasarala.

Následně se na šokovaného muže sladce usmála: „Šach mat.“