„Budoucnost lidstva spočívá na našich bedrech!“ řečnil Holden tak zapáleně, že byly takřka vidět vlající vlajky a slyšet vyhrávající hymna. „Odložme své rozpory stranou, udělejme správnou věc…“
„Ehhm… Bude to ještě na dlouho?“ zvedl Prax obočí.
„Si piš,“ pokýval Amos.
„V nelehké době, vzdor všem výzvám…“
„No potěš.“
Holden dořečnil, nenápadně otřel oči, jak sám sebe dojal, a odešel.
Kdoví, kolik času zbývá, než ho molekula zničí? přemýšlel. Nikomu to neřekl, ale podivné hlasy slýchal častěji a častěji… A už tu byly zas.
*
O dvacet metrů dál Amos blaženě vydechl. Co začal poslouchat experimentální divadlo, čelilo se realitě mnohem líp.
Ano, jestli mi něco v Expanzi lezlo pekelně na nervy, tak to byly Holden, správný americký hrdina bez bázně a hany...