Země zaslíbená

Usedlost se ztrácela v kopřivovém pralese, ale i tak bylo zřejmé, že proti jejich staré dřevěnici to je hotový palác. Z houští čněl štít s malou pavláčkou, nad sousedni stodolou s čiřikáním poletovaly vlaštovky. Veruně poskočilo srdce v hrudi.

Probojovali se žahavkami na práh, pod nohama jim zakřupalo sklo. Kamenné zdi vydechovaly studenou vlhkost a plíseň.

"Totiž," zastavil je mezi dveřmi do síně předseda výboru, "byli tu zlatokopové."

Prkenná podlaha vyrvaná, pec rozkopaná krumpáčem: ještě v ní zůstal zaražený. Smečka démonů by nadělala menší spoušť.

Předseda opřel beznohou židli o stěnu. "Hledači pokladů."

Sen o blahobytném životě splaskl jako bublina.

Týden ve vlaku a svět se obrátil vnitřkem ven. V tomhle rubovém světě je slušnost vysmívaná, neslušnost žádoucí a směšné normální; ženské nosí krátké vlasy jako chlapi a bohatí se oblékají jako chudáci.

Je tu k vidění mnoho divů a zvláštních hraček, ale lidé nevypadají, že by díky nim byli šťastnější. Třeba ty samohybné vehikly doma nejezdily, nejspíš proto, že tam nebylo kam spěchat. Taky hodiny doma neměli, ale ani je nepotřebovali, do kostela je svolal zvon a jinam došli, kdy bylo potřeba. Tady se zdá, že všem řídí život ten malý stroječek.

Blažený čas Verunina dětství zůstal v Karpatech.