Kedrigern (John Morressy)

Celý rok byl na nic. Alchymisté určitě dělali pokusy a vyhodili z rovnováhy veškeré síly a živly. Zbytek zimy byl bez sněhu, s ošklivým větrem a bouřemi. Jaro nanicovaté, příroda ho ani nepostřehla. Léto přišlo brzy a ze Sahary. Princezně přeschla křídla a Spot se musel zavřít ve sklepě. Podzim se ohlásil lijáky brzy smíšenými se sněhem. Jedno nedeštivé ráno vyhlížel Kedrigern z okna, když k němu od dubů přiletěla Anlorel.
"Zdravím, čaroději," řekla víla, "Gylorel potřebuje tvou pomoc,"
"Ach jéje, ach jémine."
"Nejde o nic vážného. Gylorela trápí housenky, ptáci už všichni odletěli a já je prostě nezvládnu otrhat."

Obecně vzato čaroděj vařil rád, dělo-li se tak z libosti, nikoli z povinnosti.

Jindy by poslal na nákupy Spota, který ostatně zastával roli šéfkuchaře Kedrigernovy domácnosti – a na trola nadmíru obstojně – ale dnes vyvolal poltergeista a poslal ho na tržiště až do daleké Akvitánie a sám se vydal na bylinky do hor.

---

Kuchyní voněl čerstvě mletý pepř a horká trouba, jejímž okýnkem Kedrigern láskyplně pozoroval pomalu kypící a praskající bubliny sýrového bešamelu, který postupně na okrajích chytal zlátnoucí krustičku… Musel uznat, že gratinované čekanky, první jarní chřest a brambory posypané medvědím česnekem mu spolehlivě ukrátí čekání na sezónu čerstvých smržů.

Bylo svěží dubnové dopoledne v horách Tichého hromu a čaroděj Kedrigern byl ten den v obzvlášť dobré náladě.

„Měl jsem ve snu skvělý nápad, drahá. Trklo mne, že by tvé problémy mohlo vyřešit, kdyby ses znovu učila hovořit od bytosti ženského pohlaví. Začneme jednoduše. Stačí, když zde pro bronzové hlavě zopakuješ, co řekne.“

„Kváák,“ řekla Princezna.

„Neboj, drahá, bude to snadné,“ položil jí Kedrigern konejšivě ruku na rameno.

„Ty ses zbláznil, čaroději! Nejdřív mě desetiletí používáš jako katalog, teď jako učební pomůcku! To si vyprošuji!“ Křičela magická bysta.

„Kváák ses zbláznil kváák,“ řekla Princezna.

„Tak přeci progres!“ Usmál se Kedrigern.