Myšlenky zločince

„Čokoládový tygře, pročpak voláš? Jsi osamělý?” zavrněla Penelopa do telefonu.
Derek se usmál: „Prokouklas mě, princezno. A taky bych něco potřeboval. Můžou tvoje krásné prstíky zakouzlit nad tvým magickým strojem a zúžit seznam podezřelých? Zdravotnický personál nad 31 let. A pacienti z oboru.”
„Dej mi vteřinku. Máte se?”
„Jak jen se člověk může mít daleko od tebe.”
Penelopa se samolibým úsměvem začala ťukat do klávesnice: „Aw, ty lichotníku! Tak sebou pohněte, na Vánoce vás tu chci všechny mít. No, seznam je pořád dlouhý, ale už se s tím dá pracovat. Jména, kontakty, fotky a adresy jsou u vás.”
„Díky, kočinko.”

„Thiopental.” zamumlal Hotch. „Dawsonová i Mathews ho měli v krvi.”
„K barbiturátům není vůbec snadné se dostat,” ožil Reid.
Přiskočil k tabuli a začal vysvětlovat: „Věděl, jak thiopental účinkuje.”
Na chvilku nahlédl do pitevních zpráv na stole. „Způsob vraždy Dawsonové ukazuje na dobré znalosti anatomie. Tím můžeme vyloučit pacienty bez zdravotnické kariéry a nezdravotnický personál. Doktor Mathews odešel do důchodu 9 let zpátky. Předpokládejme, že jde o nějaký druh pomsty. Tudíž náš pachatel pracoval v nemocnici už před 9 lety. To mu nemohlo být míň než 22 roků. Takže hledáme mezi zdravotnickým personálem nad 31 let.”
„Volám Garcie,” řekl Morgan.

Tým okupoval menší kancelář na policejní stanici. Pozornost všech se upínala k velké tabuli poseté fotkami, šipkami a nápisy.
„Pachatel vraždí s neuvěřitelnou krutostí. Vyžívá se v utrpení obětí. Takové brutality se statisticky mnohem častěji dopouští muži,” poznamenal Reid.
Emily bezradně rozhodila rukama: „Ale pořád existují výjimky. Klidně mohla vraždit žena. Patolog se jasně vyjádřil, že k žádnému způsobu vraždy pachatel nepotřeboval nějak obrovskou sílu.”
„Zkusme to z jiné konce. Co víme jistě? Tři oběti jsou vázány na Východní nemocnici. Ale jak do toho zapadají ty ostatní? Na to se musíme zaměřit,” přistoupil Rossi blíž k tabuli a uchopil fix.

„Doufám v dobré zprávy.”
„Tomu neuvěříš, šéfe! Trpělivost přináší růže! Tělo Williama Mathewse bylo značně ohořelé, ale podrobná pitva ukázala, že mu byl podán thiopental. Stejně jako Gracie Dawsonové. Před odchodem do důchodu byl kardiochirurg ve Východní nemocnici New Orleans. Která zdravotní sestra tam rovněž pracovala? Naše nejnovější oběť. A Rory Collins, než začal podnikat, řídil sanitku. Hledám spojení s ostatními oběťmi. Sestavila jsem seznam současných i bývalých pacientů a zaměstnanců nemocnice deset let zpátky, ale jsou jich tisíce. Potřebuju informace, abych mohla zúžit výběr.”
„Jsi skvělá. Dáme vědět,” položil Hotch hovor.
Otočil se na ostatní: „Je čas sestavit profil.”

Hlavu oddělil překvapivě snadno. Vztek mu dodal netušenou sílu.
Zasloužila si to. Neměla ho zesměšnit.
Zazíral jí do očí. Zrcadlily se tam zástupy všech žen, které ho v životě tak mistrně trápily a ponižovaly. Jeho matka, která na něj od osmi let s oblibou křičela, že je nechtěný. Jeho školní láska, která pečlivě vyrobenou valentýnku za mohutného smíchu přečetla celé třídě a pak ji roztrhala. Jeho babička, která mu při každé návštěvě opakovala, že má v sobě zlo a přijde do pekla.
Možná měla pravdu.
Uříznout hlavu plodu bylo mnohem jednodušší. Obratle ještě docela neosifikovaly.

Kéž by se nikdy nenarodil.

JJ vzbudil telefon.
„Máme další.” Ještě se ani nerozednělo. Ostatní za jízdy spřádali teorie o modu operandi, ale JJ mlčela.
Kolem jednopodlažního domku na předměstí se to hemžilo policisty. Do ložnice je uvedl jeden z nich.
„Emma Davisová, zdravotní sestra. Byla v sedmém měsíci. Našel ji snoubenec. Vracel se ze služební cesty.”
JJ zavrávorala a musela se chytit Emily.
Zrzavá žena v náručí držela dítě, který pachatel vyňal z její dělohy. Scéna by vypadala téměř poklidně, kdyby celý pokoj nebyl zbrocený krví. A kdyby hlavy obětí neležely metr od jejich těl.
Hotchovi zazvonil telefon. Na obrazovce svítilo jméno Penelopa Garciová.

Ten den poprvé nebrečel.
Vysloužil si několik pochval učitelů. To nebylo dobré. O to horší ho totiž měla čekat přestávka. Rozšlápli mu brýle, zlomili nos a obrali ho o svačinu.
Doma to nebylo lepší. Nejdřív mu vynadala matka. Za rozbité brýle a zakrvácené tričko schytal spršku nadávek. Umlčela ji až otcova facka.
Otec vypadal téměř směšně. Mezi skvrnami špíny nebyla vidět původní barva jeho tílka. Byl značně přiopilý a na hlavě mu poskakoval ten směšný účes. Znechucené „Budižkničemu!” následovala další facka. Na tváři cítil štípající otisk ruky. Odešel. Dlouho jen ležel na posteli.
Jako by se v něm něco zlomilo.

Hlasy mu plnily hlavu.
Jehla se neomylně zabodla. Vyprázdnil obsah stříkačky do krve.
Tiskl svou dlaň na její ústa. Pečlivě bodal. Měl jen půl minuty.
Tělo mu v rukou ochablo. Položil ho na postel.
Šmik, šmik. Z krásných vlasů zbyl zubatý smutek. Obličej dívky se změnil. Poznal ho. Hlasy vystřídalo tepání v hlavě. Začal jako pomatený dívce do úst cpát ostříhané chomáče.
Dusila se. Pozoroval její utrpení. Trnul, aby thiopental nepřestal účinkovat.
Ztichla. Zkontroloval tep. Chvilku slyšel jen vlastní dech.
Pak se vrátily. Nadávky, posměšky, křik, kopání, facky...
Netušil, jak se dostal domů.
Až je všechny odstraní...
Bude zase ticho.

Všichni za sebou měli náročný den.
Rozhovory s pozůstalými nebyly nikdy snadné. JJ se cítila, jako by v rukou odnosila metrák cihel.
Bylo už pozdě. Bohatě osvětlená ulice hluboko pod ní jí dodala trochu klidu. Byla vděčná za pokoj ve vysokém patře. Cítila se bezpečněji, než v přízemních apartmánech.
Podívala se do zrcadla. Z profilu pořád nebylo nic znát. Vzdychla. Nebude to moct tajit věčně. Chtěla to Willovi říct o Vánocích, ale teď nevěděla, jestli je vůbec budou moci strávit spolu. Nemůže sedět u krocana, když venku pobíhá taková zrůda.
Schoulila se pod peřinu. Doufala, že se alespoň trochu prospí.

Derek zavrtěl hlavou: „Nedává to smysl. Oběti nespojuje pohlaví, věk ani vzhled.”
Na laptopu zablikala ikonka. Morgan s úsměvem přijal videohovor: „Co pro nás máš, kočinko?”
„Nic. Všech pět obětí prošlo Penelopiným standardním pátráním, ale kromě toho, že byly nalezeny ve vlastní ložnici a žily maximálně 50 kilometrů od New Orleans, ani ťuk.”
„To nestačí, Garciová. Jdi po maličkostech. Musí tam být spojitost,” řekl Hotch netrpělivě.
„Tvé přání je mi rozkazem, šéfe,” zašvitořila Garcia a ukončila hovor.
„Reid a Prentissová na pitevnu. Dave a Morgan prohlédnou poslední místo činu. Já s JJ navštívíme pozůstalé,” rozdal Hotch pokyny. Letadlo začalo přistávat.