Morgavsa a Morgana

Pegas si letěl oblohou a najednou ucítil takový podivný pocit. Snažil se vyletět výš, ale marně.

"Co děláš Pegasi?" zeptala se Morgavsa.

"Nemůžu udržet výšku, nějaká magie mě tahá dolů," ozval se Pegas.

ŽUCH!!!

"Kde jsme?" zeptala se vystrašeně Morganka.

"Vidím tady menhiry a z nich postavený magický útvar. Jsou si podobné jako vejce vejci", řekla Morgavsa. "Z toho usuzuji, že jsme..."

"Ve Stonehenge?" skočil jí do řeči Krákal.

"To těžko, jsme teď nad Balkánem. A ještě jednou mi takhle skočíš do řeči, Krákale, a udělám z tebe čevabčiči!"

"Já bych si tedy dala," udělala si Morganka z Krákala legraci.

"Už bude večer, celý den jsem vám dělal soumara a už jsem hladový," ozval se Pegas. "Slunce pomalu zapadá, a já bych rád stihnul červánky, dokud jsou čerstvé."

"Dobře, Pegasi," odpověděla Morgavsa. Přistáli na jedné mýtině, Morgavsa ho vypřáhla a on odletěl vzhůru na oblohu, aby se napásl. Pegas se totiž pásl na mracích, oblacích, i mračnech, ale nejradši měl červánky, protože měly brusinkovou příchuť. Morganka zatím pomocí dvou křemenů rozdělala oheň, a Morgavsa připravovala v kotlíku čaj.

Ráno se Pegas vrátil a Morgavsa ho zase zapřáhla. Pegas náhle řekl: "Jejda. Neměl jsem se přecpávat červánky. Teď neudržím výšku."

ŽUCH!

Zrovna byl Pegas nad tokem Dunaje, když měl Krákal svůj den. Začal cosi brblat, až se všichni ve vozu trošku naštvali (ono je to stejně vůbec nezajímalo). Rozkaz zněl jasně: "SKLAPNI, KRÁKALE!!!". Když pořád Krákal cosi brblal, už všem došla trpělivost a převázali mu zobák provázkem. Ale ouha - provázek prasknul a všechno začínalo odznova. Tak mu zobák přilepili lepidlem. "Hele - ono to funguje," řekla nadšeně Morganka, která byla ráda, že je klid. Ale jejda - lepidlo přestalo fungovat a všechno zase šlo odznova. Všichni si teda nasadili špunty do uší.

Ptáte se, proč měli téměř všichni smůlu? Byl totiž pátek třináctého.

Cesta do Egypta probíhala klidně. Kočár tažený Pegasem plul jasnou oblohou, a hluboko pod nimi bylo moře.

"Morgavso, mně je vedro," vzdychal Pegas. "A ještě k tomu se mi cuchá hříva."

"Tak až dorazíme do Egypta, tak tě necháme ostříhat, Pegasi. Budeš mít zdivočelý mullet, který ti bude vlát dokolečka. To v Egyptě kadeřníci určitě umí a bude ti to slušet. A zalíbíš se každé kobyle," vtipkoval Krákal.

"Já na obyčejné kobyly kašlu. Já už mám svou Hypolitu," odsekl Pegas.

"Ale mohli bysme udělat něco podobného s tebou, Krákale. Načepýřený mullet z peří bude rarita století," dobírala si ho Morganka.

"Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Je dobré se držet pranostik. Měl jsem zůstat doma a ne letět takovou dálku do Egypta a ještě do zimního období," remcal Krákal.

"Hledáme naši ztracenou kočku Mikeš-" nedořekla Morgavsa.

"Já myslel, že je Mikeš sameček," odpověděl Krákal.

"Nech mě domluvit, Krákale. Pokud s námi nechceš hledat, tak si leť domů sám," řekla rozzlobeně Morgavsa.

"Takovou dálku???" podivil se Krákal.

"Tak drž zobák, havrane," doporučila mu Morganka.

"JÁ JSEM KRKAVEC, ALE TO VÁS ČARODĚJKY VŮBEC NEZAJÍMÁ!!!" křičel Krákal. "A doufám, že se tam nezdržíme."

"Budeme tam tak dlouho, jak bude potřeba, Krákale."