paní Norisová

Tichá noc.
Z oblohy ještě více zatemnělé břichy naplněných mraků se sypaly krajky sněhových vloček. Každá krásná a každá jiná zlehounka sedaly na prázdný dvůr.
Žádné stopy nenarušovaly tu záplavu bílých peříček. Všechno utichlo, vše v klidu odpočívalo. Jen opuštěnými chodbami bradavické školy se line kořeněná vůně punče.
Hory vypadají vždy majestátně, ale zima jim propůjčuje nádech tajemna.
Sníh za okny tiše padá a pokrývá vše okolo. Koruny stromů se prohýbají pod tou nádherou.