Star Wars: the Clone Wars

„Jsou to jedni z nejlepších vojáků, se kterými jsem kdy bojoval. Echo, pokud máš pocit, že je tam tvé místo, pak k nim taky patříš.“
Echo si Rexova slova musel připomínat. Ve snech se mu vracelo věznění na planetě Skako Minor, ve stázové komoře. Bílá mlha všude kolem, pocity apatie, touha zemřít. Živě vnímal zapojené kabely skrz, které se mu hrabaly v hlavě. Využívali jeho znalosti proti Republice, proti jeho bratrům.
„Nemůžeš spát, Echo?“
„Ne, Techu. Vrací se mi to. Je to jako, kdybych kousnul do otráveného jablka. Noční můry.“
Brýlatý klon ho objal. „Nikdo ti už znova neublíží. Slibuju.“

Samotná operace nebyla zas tak zlá. Jeden malý řez na spánku. Do pár dní na ni zapomněl.
Teprve, když poprvé narazili na Jedie, si uvědomil, co se stalo. Pamatoval si, že by měl být rozzlobený, že Jediové zradili republiku… ale najednou to přestalo dávat smysl, jenom ho z toho bolela hlava…
Mercy ho našel, jak zvrací za základnou.
“Taky mě to prvně vzalo. Jako kdyby ti hlavě něco celé ty roky rostlo, trávilo tě to, a najednou to bylo pryč.”
“Přejde to někdy?” zašeptal Zip. Mercy pokrčil ramena.
“Kdo ví. Můžeme doufat. A dostávat tu otrávenou věc z hlavy ostatním.”

Když se klony nudí na Kaminu...

“Tohle?”
Backup si vyklepal jednu tabletu do dlaně. Byla trochu průsvitná a modře se leskla.
“Clondex.” řekl nakonec: “Proti Zithromově chorobě. Dlouhodobé užívání může vést k poškození periferních nervů.”
“Správně. A tohle?”
Malá ambule s úzkým hrdlem k ulomení.
“Protišok. Předchází poškození mozku při otřesu. Nedávat gunganům, rozpustí jim to nosní přepážku.”
Hush přikývnul. “Co tohle?”
Lahvička byla popsaná tuskanským písmem a její obsah se lepil k prstům. Nikdy v životě to neviděl.
“Enkephalin?” zkusil, ale Hush zavrtěl hlavou. “Kolto? Hydratační tablety?”
“Gumídci, co jsem koupil na těžební stanici na Tatooinu. Nemají žádné léčivé účinky, ale jako placebo fungují skvěle.”

Asi po hodině to Dadita vzdali.
Posadili se do zastrčeného koutu stanice, bolavou nohu nataženou před sebe. Na komunikátoru jim naskakovala zpráva za zprávou - ostatní zrovna gravivlak vezl k jejich novému domovu, jen jim se podařilo na poslední chvilku zakopnout, o vteřinu se opozdit…
Vlak jim zavřel dveře před nosem.
A další byl v plánu až někdy nad ránem.
Zavřeli oči. Klony byly trénované spát i na horších místech.
“Sedět můžeš v kantýně.” Hlas byl filtrovaný přes přilbu. “Za tohle je paragraf o potulce.”
A nebo mohli celou noc prochodit. Neměli ani kredit a na celé stanici nebyla jediná lavička.

Přitiskl se zády ke zdi, až tooka v jeho batohu nespokojeně zaprskala. Pravá ruka mu bezvládně visela podél těla, ochromená.
Lovec odměn - musel to být nějaký třetiřadý amatér, když měl čas nahánět bezvýznamné dezertéry - se usmál. “Mohl bych tě dorazit holýma rukama,” syknul: “Pěkně jednu kost po druhé. Dal bych si záležet, aby si zůstal při vědomí až do konce. Pak bych ti rozpáral břicho a…”
Stihl se zatvářit překvapeně, než se zhroutil k zemi, kouřící díru v hrudníku. Lefty zasunul blaster do pouzdra.
Jak řekl - třetiřadý amatér. Někdo lepší by si dávno všimnul, že po něm střílí levou rukou.

Byl Wollfe, a jeho zákazník se smál, když viděl, jak se pod ním rozsypal.
Byl Rex, kůže na hlavě ho pořád ještě pálila, ale zákaznice si připlatila extra.
Byl Cody. Generál Kenobi byl už po smrti, ale pořád mohli ponížit jeho komandéra.
Byl Fox (dělalo se mu trochu zle, slyšet jména mrtvých, zatímco se ten nad ním slepě hnal k vrcholu).
Byl kdokoli, za koho ho chtěli mít. Za koho byli ochotni zaplatit.
Byl…
Byl Lucky, CT-7777. Člen Coruscantské hlídky. Staral se o ně, když už ostatní nemohli.
Všechno ostatní bylo jenom pozlátko, které se ráno dalo smýt ve sprše.

Na jednu stranu by měl být Hush vděčný, že je někdo vzal na palubu.
Na druhou stranu už byly v hyperprostoru tři hodiny a Ziggeriance ještě nedošlo téma k hovoru.
Monologu.
“Pak se ale nemůžete divit, že ten váš nejmladší vůbec neroste, když do něj pořád cpete tu chemii.” Hush nenápadně zaryl nehty do spálené dlaně a snažil se nic nenamítat.
“Ale zrovna jsem od bratrance dostala tohle…” zalovila v kapse kombinézy a vytáhla sáček podivných kapslí. “Jedhské krystalické zlato, působí na něj stopové množství Síly, vyléčí to všechno.”
Možná, že už by to na další planetu zvládli po svých.

Na střeše domu bylo snadné ignorovat, co se děje pod ním.
Hushe, který se probírá jejich věcmi a snaží se rozhodnout, co dokážou odnést.
Backupa stočeného v posteli s horečkou ze stresu.
Daditu s tabletem na klíně, jak přeprogramovává jejich ID, přidává nová jména a místa narození.
Aco, jak na záhoně otrhává všechno, co už stačilo dozrát a dalo se sníst.
Mouse, přecházejícího nervózně před vchodem, připraveného spustit poplach ve vteřině, kdy zahlédne bílou imperiálních brnění.
Měl by slézt. Pomoct jim sbalit poslední rok jejich života a odstěhovat ho z planety.
Místo toho otevřel pastelky a čekal, až se setmí.

Fireball: Jestli máte hlad, tak si řeknete a neokusujte mi v kuchyni zásoby.
Mercy: Někdo Něco se vychcalo do prádla. Víte snad, že se to musí prát v řece.
Rivet: Na holostůl? Vážně? Zateklo to do ovládání. Nechlastejte, když to neumíte.
Zip odložil papírek na hromádku Dořešit a vytáhl další.
Nemec: Někdo kontaminoval základnu. Už týden nemůžu dýchat nosem…
A sakra.
Otočil se k společnému počátku všech problémů, který spal na jeho posteli v klubku patnácti took.
“Zape…”
Zarazil se. Nemohl bráškovi sebrat tu jedinou normální věc, která mu zůstala.
Papírek letěl do koše.
Nemec si na to sežene prášky.