Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Nemusela pádlovat, loďka sama věděla, kam má doplout.
Po moři barvy krve, přišlo třetí den moře pokryté květy leknínů.
Dívala na ten zázrak a srdce se jí svíralo víc a víc.
Dnes večer dopluje k hranicím světa, tak jí to bylo předpovězeno již dávno. Jen ona jimi může prostoupit a vrátit se jako nová bytost, která přinese světu mír.
Loďka začala prudce zrychlovat a dosud nehybné lekníny se zvedaly ve vysokých vlnách, pak zastavila u malého ostrova.
Před ní stála ona sama - malé dítě.
"Ukaž mi tu hranici!"
Dítě se usmálo: "Hranice světa jsou jen v tobě samotné!"
Rozplakala se..
Verher z Hnědova byl věděc. Byl na to hrdý.
Teď pracoval na projektu národního významu a věděl, že je naprosto nepostradatelný. Byl konstruktér, kouzelník se dřevem a ocelí. Byly to jeho nákresy, které pak dělníci v hangáru měnili ve skutečnost.
Verher byl také diplomat a politik. Spoustu cenného času musel věnovat chlácholení vládců a ujišťování, že pracuje jen pro jejich větší slávu. V duchu je však nenáviděl.
Zabedněnci! Náboženští fanatici! Kluk nebo holka? Koho to zajímá! Pche!
Ale nechal si to pro sebe. Jediné, co ho zajímalo, bylo pokoření poslední hranice.
Jediné na čem mu záleželo, byla jeho vesmírná loď.
nesoutěžní identita bez nároku na bodík
Rád bych to svedl čistě na šílenství žalářníkovy dcery, ale asi hráblo i mně. Kdo to pochopí, dostane odměnu.
Neznámá hranice mezi obdivem, přátelstvím, bromancí, láskou a žárlivostí.
Hranice pranice nic více
Přivlečeni k nám. Já je tu mám. Na hrad jak rab. Z lochu se hrab. Co stojí cit. Zkus přetlačit. Přátelství láska. Dvě srdce praskaj. Sobě jsou vším. Pak prach a dým.
Za hranou hra na rány
Žárlí na prázdno. Sáhnou na dno. Ve sporu vzdor. Úprk, pak bor. Pravda ta přísná. Od krve líc má. Boj všechno stvrdí. Zemřít, tak hrdí.
Hrá Ra za vichřice
Úder a třesk. Na zbroji lesk. Vítězství, pád. Vic tebe rád. Vem si ji, milý. To svoji jsme byli.
Překročit hranice v panice
Arcita za branou. Svou smrt má schovanou.
BJB, ale já si na to chtěla něco napsat (a nechce se mi vynechávat témata).
Detektiv Dirk Gently hovořil do telefonu: "Ano, paní Penfoldová, já vím, že už je to měsíc, co se Penelopa ztratila, ale ujišťuji vás, že pátrání bylo započato a blížíme se nalezení. Ano, kočka se za tak dlouhou dobu může zatoulat daleko, ale překračování neznámých metafyzických hranic není pro naši kancelář nic nezvyklého. Právě teď předpokládám, že nepřítomnost vaší kočky na obvyklém místě ovlivňuje provoz jedné restaurace v centru a obávám se, že to budu muset prošetřit. Je mi líto, že vám to budu muset připsat na účet, ale myslete na návrat vaší drahé Penelopy."
Na druhé straně telefonu někdo zavěsil.
Pro neznalé fandomu: Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho je méně známá kniha od Douglase Adamse. Dirk Gently při vyšetřování spoléhá na kvantovou mechaniku a propojenost všech věcí. Specializuje se na ztracené kočky a nechutné rozvody.
„Potřebuju se napít,“ prohlásil rozhodně Lucius.
„Objednat si u skřítků čaj nebo kafe snad zvládneš, ne?“ pozvednul obočí Severus.
„Kdo mluvil o čaji? Dobrou whisky mi v kuchyni nedají…“
„A vědí proč! Včera jsi toho vypil do zásoby na zbytek roku.“
„Severusi, příteli. Dovol mi něco poznamenat. Jsi sice ředitel školy, já ale nejsem student.“
„Luciusi, příteli. Zdá se, že budeš nějaký čas pobývat v Bradavicích. Uvědom si, že tady platí jiná pravidla než na Manoru.“
Oba muži na sebe hledí. Je zřejmé, že jejich soužití bude vyžadovat nastavení mantinelů. Jinak by se taky jednoho krásného dne mohli navzájem zavraždit…
Let vzduchem Minervě připadal nekonečný. Pak dopadla a přála si, aby trval déle. V kočičím těle se válela na záhonu před domem.
Zvedla se, když uviděla muže v masce vyklonit se z okna.
Odplazila se do křoví.
Bolest!
Pak poznala pocit zmaru a beznaděje kouzelníka, kterému někdo zlomil hůlku.
Nepronásledovali ji. Možná si mysleli, že někam zalezla a chcípne. Neměla k tomu daleko, těch 200 metrů k obydlí nejbližšího kouzelníka jí zabralo zbytek noci a prověřilo její fyzické hranice, které právě objevila.
Proměnila se napůl. Neměla sílu. Zabušila na dveře.
Ještě slyšela vyděšený výkřik postarší kouzelnice. Pak upadla do bezvědomí.
Jedná se o příběh z mého vlastního fandomu, který zatím ovšem nemá jméno. Není z něj zatím také nic napsáno, všechno ještě čeká v mojí hlavě. :) Tento drabble je v podstatě první věc, co hážu na "papír".
Pokud byste chtěli o prostředí a postavách vědět více, uvádím pár detailů v závěrečné poznámce.
„Co všechno dokážeš?“
„Moc jsem to nezkoumala.“
„Proč?“
Meredith si povzdechla. Kromě toho, že riziko nehody a prozrazení je obrovské?
Ano, existoval další důvod.
Byla ještě malá holčička, která právě zjistila, že umí přimět květiny rozkvést. Bylo to tak krásné, že to přece nemohlo být špatné... Nevydržela nechat si to pro sebe.
Kovářova dcerka, její nejlepší kamarádka, se ale vyděsila. Řekla, že je Med zrůda a utekla...
Ten večer kovářova rodina uhořela ve svém domě.
Meredithin otec o tom nikdy nepromluvil, avšak hned druhý den ji poslal do učení, pryč.
Čarodějka na Akišu pohlédla očima zalitýma slzami.
Ty jsi druhý...
Meredith je první čarodějka, která se narodila po dvou stech letech, kdy ze světa úplně vymizela magie. Lid má nicméně velice silně zakořeněný odpor k mágům, který se úspěšně předává z generace na generaci. V povědomí lidí (a podle sporých historických pramenů) jsou mágové poměrně zvrhlí tyrani toužící po moci. Zamořili celou zemi nebezpečnými magickými stvořeními a na prostých lidech dělali pokusy, unášeli děti a tak... Znáte to. Stále ohledně magie panuje slušná hysterie a čas od času někdo někoho paranoidně upálí nebo rozčtvrtí.
Umíte si proto asi představit, v jakém strachu a osamění Meredith vyrůstala. Kromě toho má trochu potíže s identitou, protože se, jako absolventka školy pro mediky, nevidí jako krutý pošuk, nicméně v každé druhé lidovce tohle o čarodějích poslouchá.
Med se na základě několika událostí rozhodne zjistit, co se s magií po těch 200 let stalo a vydá se na výpravu. A tehdy potká Akišu.
Akiša je magické stvoření, pro prozatím neuspokojivé ekvivalenty v češtině je pro mě pracovně „shapeshifter“. Má spoustu pěkných schopností, které zatím úplně neprozkoumal.
Trojici hlavních postav uzavírá žoldačka Tanya, která se v příběhu zatím nevyskytuje. :)
... alebo Trevelyan a jeho mág si navzájom vyznávajú city. BJB, m/m nepopisné, a guilty pleasure.
Viedla ich Cassandra v závese s Varricom a vtipkovaním prilákaným Bullom. Trevelyan sa priplichtil na chvost skupiny.
"To nebude povznášajúci rozhovor," začul Doriana zamrmlať. "Tak poďme na to."
"Na... ?"
"Och, my Tevinteri zdvorilo naznačíme, že naše stretnutie bolo príjemné, ale si neželáme nášho "priateľa" zase vidieť."
Trevelyan sa zachmúril.
"Ja ťa nechcem odohnať, Dorian, ak si myslíš to. Čo som povedal... som myslel naozaj. Čo na tom, čo si myslia ostatní... "
Mág sa zatváril neveriacky.
"Ak to myslíš úprimne," ozval sa obozretne, "musím priznať, že čo naznačuješ je pre mňa nepreskúman teritórium."
"Taktiež."
Zmĺkli, zamyslení nad tým, aké hranic preklenuli.
Chcela by som sa ospravedlniť, že nereplujem komntíky a že neovládam svoje litery.
Zůstal stát před bariérou, která mu bránila v slastném vykoupení.
Možných řešení se nabízelo mnoho, ale při bližším pohledu žádné neobstálo. Netušil, kam až sahají hranice jeho schopností a omezení zároveň. Neměl potuchy, co všechno může udělat, aniž by narušil kouzelné pouto vázající ho k životu.
Tak vyčkával. A čas zatím nemilosrdně ubíhal…
O nespočet smrtí později
Poté, co Jack strávil skoro 2000 let pohřbený pod Cardiffem, již věděl, že jeho schopnost žádné hranice nemá. A pokud ano, byly kdesi v dáli, kam nedokázal dohlédnout.
Tak žil dál a ztrácel každého, na kom mu záleželo. A čas zatím nemilosrdně ubíhal.
After the blast of light (turned out to be Gandalf’s doing) they ran. They ran way too fast and way too much, over fragile bridges, through way too many goblins.
They ran all the way out of the tunnels.
After just a short while to catch their breath – and let the hobbit to catch up to them – there was howling. They ran again.
Onto the trees and to a surprise.
Azog.
Dís gritted her teeth as she listened to his speech… and the implications.
So it was easy to follow Thorin... through the bonfires... to the great unknown.
To death.
