Středoškoláci

I have climbed the highest mountains
I have run through the fields
Only to be with you
"A nyní by mne zajímalo, o čem se tam zpívá."
"Já bych řekl, že o nějaký ženský."
"Proč si to myslíte?"
"No, on zpívá, co všechno udělal, aby byl s ní."
"Proč přitom používá předpřítomný čas?"
"Protože není důležitý, kdy to pro ni udělal, ale že vůbec."
"Výborně. Teď se zaměříme na druhou část textu - jak to s tou ženskou je..."
Předpřítomný čas z té písně pochopí všichni. Ale přijít na to, že to o žádné ženské není, to je pro středoškoláky výzva!

"No ahój! Já už jsem si myslela, že dneska nezavoláš."
"Prosím tě, já to nejdřív musela rozdejchat."
"Fakt?"
"Hele, dneska mě netrumfneš!"
"Povídej."
"Přijdu domu, ptám se mladýho, co ve škole a on na mě: Matko, dnes o škole nebudeme mluvit. Víš, jak mne tím neurotizuješ. Tak se kouknu do zpráv pro rodiče. Vážená paní Říhová, navštivte mne ve škole. Váš syn mne nařkl, že je má výuka rigidní. Už se vidím, jak u ní sedím jak blbka a to má mladej štěstí, že se přeslechla."
"Hm... tak co dneska dáme?"
"Mám hořkou s chilli. A ty?"
"Sjíždím rumový pralinky."

Mnozí se mne ptají, proč mne baví učit. Jeden z mých oblíbených bonmotů zní, že mne neustále těší, jak je žákovská studnice nápadů nevyčerpatelná a že mne každou chvíli příjemně překvapí nebo pobaví nějaká blbina, kterou jsem do té doby neviděl:
The best acitvity in the Zoo was swanning with the dolphins.
*labutění?*
Dear Mrs. Shaw, we would like to invite you to a class reunion. It is on last Monday.
*Tu učitelku zjevně nesnášeli, nebo chtějí zjistit, jestli není Doktorova společnice.*
The sports day chose the principal of our school.
*Super nápad! Ředitele školy zvolíme při skákání v pytlích!*

"Kápněte božskou, proč jste přišel pozdě?"
"Jsem zaspal."
*stručná upřímnost, lepší než výmluvy, beru*
"Ujely mi eskalátory."
*snaží se být vtipný*
"Myslel jsem, že je od devíti."
*problém je v prvním slově a navíc pařil do dvou GTAčko*
"Babičku poštípaly vosy, tak jsem s ní jel do nemocnice."
*dobrý, až na to, že je únor*
"Honil jsem křečka pod skříní."
*Co?!*
"Moment, to mi vysvětlíte."
"Když my máme hrozně akčního křečka. Pořád zdrhá. Když odcházím z domova poslední já, tak ho musím vyštrachat koštětem pod skříní."
*chvíli přemýšlím*
"Oukej, to je nové, to Vám uznám. Ale toho křečka si vychováte!"

"Takže se koukneme, jak jsme na tom. A, za dvě. Souhlasíš?"
"Ano, pane profesore."
"Výborně. B. Mezi dvě a tři. Takže za tři?"
"Ano."
"A vážně bys nechtěl dvojku?"
"Nechtěl."
smích ve třídě
"Co mám s tebou dělat. C. Tak tam je to za čtyři, a můžeš být rád. Souhlasíš?"
"Nesouhlasím."
naprosté ticho
"Ne?"
"Ne. Zasloužím si lepší známku. Snažil jsem se celé pololetí."
"Ale snaha není všechno. To přece víš."
"Já si to opravdu myslím."
Profesor se podivá na hodinky, a pak, napůl pohoršeně, napůl pobaveně, pronese:
"No tak pojď, borče. Pojď, a dokaž mi, že jsem se mýlil."

Vstoupila do třídy, pronásledována silným odérem přestávkového žvára, které sotva dotáhla potajmu v kabinetu. Při řízném pozdravu "Sednout!" ji potupně opustil poslední obláček dýmu společně s mlžným oparem levného krabicáku.
"Kde jsme skončili minule?"
"Ale paní profesorko, my teďka máme matiku."
"Nekecej! Jak matiku?"
"My Vás máme jen v úterý a ve středu třetí hodinu."
"Moment. Která jste za třída?"
"E1."
"A co je za den?"
"Čtvrtek."
"Tak jsi mi měl hned říct, že jsem tu úplně blbě!"
A nakypeně za sebou třískla dveřmi.
Spolužák zamrkal: "Ty vole, ty seš hustej. Jestli ti to sežere, tak třeba nepřijde ani zejtra!"

"Dominiku, přestaňte si v mobilu prohlížet fotky!"
"Jaký fotky?"
"Lukáši, ten úkol na matiku si opíšete až o přestávce."
"To nestihnu!"
"Marku, můžete si prosím vyndat ty hadičky z uší?"
"Co jste říkal?"
"Karle, dospěte se doma!"
*chrrrrrrr*
"Kryštofe, vypněte ten Facebook."
"Jó, jasně."
*mrká*
"Lucko, přestaňte koukat do zrcátka."
*schová zrcátko, vytáhne pudřenku*
"Petře, proč si od spolužáka opisujete ten záznam ve čtenářském deníku o Rozmarném létě?"
*hází na mne výraz Captain Obvious*
"Hádejte!"
"Honzo, prosím, věnujte nám Vaši pozornost. Venku dozajista nic zajímavého k vidění není."
*vůbec nevnímá*
"Aha, holky maj tělocvik."
*trapné ticho*
*probere se*
"Kde jsme?"

Za mých mladých let nebyly ty schody takhle vysoké. A střevíce nemívaly tak pitomej podpatek.
*vzdych*
Odemčeno?
Ha!
Vetřelec!
Klika cvakla, dvéře letí...
Vrah byl zahradník a venkovní dveře do kabinetu B302 prokopl Blbeček-ze-třeťáku. A vnitřní vyrazil lyžemi.
***
"Krájený salám na zemi vykazuje známky okusu velmi neudržovaným chrupem. Nadto delikventovi chybí horní špičák. Případ je jasný."
*vousk*
Podpis: Hercule Poirot
"Špičák skončil poškozené osobě, jinak též učitelce, v rameni. Ošetření nezbytné."
Podpis: ošetřující lékař MUDr. Y
***
Blbá, blbá Agatha. Za mých mladých let bývaly i ty detektivky lepší. Člověk si mohl být jistý, že se mu nestanou. Au.

Vejdu do dveří, pozdravím prváky... a pak se zadívám na flek na stropě.
"A to je co?"
"To je okurka, pane učiteli."
"Boha jeho, kdo to tam dostal?"
"No... to si takhle řeknete schválně, jestli se tam ta okurka přilepí. A hodíte ji tam, víte?"
"Ne. Do další hodiny už tam nebude."
V tu chvíli mi to dojde.
"Martine, jaktože v té bagetě máte jen salám? Kde máte zeleninu?"
"Když já ji nerad."
Později to přijdu zkontrolovat. Za dveřmi je Šikmá věž ze tří lavic na sobě, nahoře vrávorá Martin, v ruce drží smeták a násadou se snaží sejmout okurku.

"To se nejdřív musím dostat do čtvrťáku, že jo?"
"Přirozeně."
"A co se stane, když tu maturitu nedám?"
"Máte celkem tři pokusy."
"Jenom?"
"Ano, první v květnu, druhý v září a pak opět v květnu."
"A to musím jít hned v květnu?"
"Nemusíte, klidně se přihlašte až na září. Znáte to - někdo září, někdo v září."
"A když to nedám?"
"Tak máte střední bez maturity a můžete znovu od začátku. Když si k tomu přidáte, že jste platil každý rok 500 Radě rodičů a na školní akce, budete navíc o 4000 lehčí. Ale odhaduji, že to nebude Váš největší problém."