Mycélium

Připravoval se zodpovědně. Nevzal si s sebou skoro nic, nejen proto, že se následující týden hodlal živit téměř výhradně stravou duchovní, ale také protože ho napadlo, že by ho stav naprostého vyhladovění mohl přivést blíž k Nim. Stejně tak přece Ony hladoví po svobodě! Taky Jí to řekl. Hučel do Ní do ochraptění, od rána do večera, vysvětloval Jí, že musí s ostatními založit politické hnutí, že jedině tak dosáhnou svobody mírovými prostředky, a to je přece nejvíc, čeho dosáhnout lze! Přesvědčoval, argumentoval, logicky... lidsky.
To byla ta chyba.
Sdílené vědomí z jeho plamenných řečí nepochopilo nic.
Zatracené vesmírné slepice.

Chlad zatuchlého sklepního prostoru, mihotavé světlo svící a slabý zápach hub.
"Odvrhněte všednodennost, ustrňte v povznesení ducha a naslouchejte moudrosti posvátných svitků."
Visí na ní dychtivýma očima, ani nedýchají.
"Össenská moudrost praví: nech oči své, aby splynuly s tmou, jen tak znovu nalezneš světlo. Nech uši své, aby splynuly s tichem, jen tak zaslechneš píseň Akkütlixovu v mnohosti Vesmíru. Nech duši svou, aby splynula s prázdnotou, jen tak pocítíš vesmírný kruh dokonalého bytí!"
Trochu se zděsí. Co to plácá, takovou hovadinu jí přece nemůžou věřit!
Dychtivě se naklánějí, chlap v rohu vypadá, že dosahuje extáze.
Ëltaühl si povzdechne.
Zřejmě můžou.

Kamëlë ležela schoulená ve tmě, v drüeinové kleci, tak malá, až byla skoro neviditelná. Zavřené oči, pevně semknuté rty, uši splývající podél hlavy jako závoj temně fialových vlasů. Zdánlivě bez dechu.
Nebyla mrtvá. Jen čekala.
Paüsüe ji byla zkontrolovat, ale nakonec její slabosti nevyužila. Nechala ji tam ležet v hybernaci, v podivném stavu na prahu smrti.
Kamëlë neměla jinou možnost, pokud chtěla získat alespoň sebemenší šanci na přežití. A trefila se. Paüsüe nebyla hloupá, ale boty její předchůdkyně velekněžky jí byly zatím příliš velké.
Tma byla nekonečná, chladná, össenské tělo dokonale objímala jako perfektně padnoucí rukavice.
Kamëlë vyčkávala. Tiše, pokorně.

Pinky pevně zavřela oči. Nádech, výdech, povzbuzovala se v duchu. Myslela na vlnku energie v podbřišku, na paprsky žluté aury. „My dvě se nedáme,“ promluvila k ní tiše.
Prožívala velmi zmatené období. Její těhotenství, ukončení kariéry v plazmolyžování, Lucasovo… zössenštění… Na jednu mladou ženu toho bylo až až. Navíc pod návalem hormonů.
Pinkertina nechtěla nic než se v klidu usadit a obklopit se svou rodinou, stejně jako se obklopovala svými porcelánovými soškami zvířátek. Ale zatím jí připadalo, že se to všechno rozpadá na střepy, jedno po druhém.
Otevřela oči. Ne, my to zvládneme.
Pocítila odvěkou sílu mateřství, která překoná všechno.

KONEC SLOŇÁCKÉ NADVLÁDY! NENECHEJME SE OVLÁDAT FEŤÁKY!
Velectěná velekněžka regentka Paüsuë víry Akkütlixovy rozhodla, že s platností od zítra musí každý obyvatel Země podstoupit pohovor s kněžím za účelem odhalení všech lidí s psychotronickými předpoklady, aby je mohla nechat odstranit! Každému odhalenému latentnímu psychotronikovi bude podána myceliální droga, jež ho zahubí pomalou a krutou smrtí.
Nenechejme se zatlačit sloňáky, roztahují se už příliš dlouho! Tento jejich třetí pokus o nabytí absolutní nadvlády nad Zemí je nanejvýš odporný a trestuhodný! Vyjděte do ulic a volejte Aš~šáda, který nám jako jediný může pomoci!
Nenechte ze sebe udělat oběti toho jejich hmyzího boha!

Arne Miller byl jeden z mnoha nešťastníků trpících Morrisonovou nemocí. Užíval silné opiáty proti bolestem a ne, nebyl smířený s tím, že tohle už je všechno. Pravidelně aplikoval svoje dryáky a navštěvoval mnohé lékařské kapacity. Ale nemoc byla vždy o krok napřed. Třeba teď. Byl na chatě. Léky nechal doma, záchvat čekal nejdřív zítra. Ale přišel před hodinou. Bolest byla nesnesitelná; nešla vydržet, nešla. Vystřelila ho do vesmíru - nebyl sám, své vědomí sdílel - s kým vlastně? Vesmír ještě nikdy nebyl tak blízko. Zpívaly to hvězdy?
Odeznělo to, ten pocit splynutí. Bolest taky pryč, nanedlouho. Zůstal Arne, vyčerpaný, nemocný, bez perspektivy.

Morrisonova nemoc. Objevila se jako blesk z jasného nebe. Nebyla způsobena žádnou známou infekcí, nebyla podmíněna geneticky, nevznikla po úrazu. Zkrátka a dobře nikdo netušil, kde se vzala. A nedala se léčit. Mozky nemocných jednoduše něco neznámého likvidovalo.
Nikoho tenkrát nenapadlo, že by nemoc vůbec nemusela být pozemského původu. A i kdyby napadlo... ničemu by to nepomohlo. Stejně by se nedala léčit. V lidských silách bylo jen jakž takž tlumit příznaky, kruté, neúprosné a podivně pravidelné bolesti hlavy.
Nemocní do sebe pěchovali kvanta opiátů nebo páchali sebevraždy, když už ty šílené bolesti nebyli schopni snést.
Lodě žádný z nich neslyšel.

SMRT! SMRT! SMRT!
Málo času?
Neumírejte nudně!
ZAŽIJTE, CO UŽ NEZAŽIJETE!
Pád do Niagarských vodopádů
VELENÍ V POSLEDNÍ VÁLCE LIDSTVA
skonejte v náruči panny
NIKDY NEUVIDÍTE NIC LEPŠÍHO
anebo
NÁŠ NESTÁRNOUCÍ HIT
!!!ZEMŘETE V KRUHU RODINY!!!
vytvořené přesně podle vašich požadavků
VAŠE POSLEDNÍ DÁVKA EMOCÍ
doporučuje 9 z 10 umírajících

Kamëlë stála a hlavou jí vířily jen zcuchané smotky myšlenek. Svaly se jí chvěly vyčerpáním, hlava jí třeštila. Ten její nevítaný, nechtěný soucit. Co jí bylo do Jeralda Craiga?!
Během několika vteřin poté, co velekněžka vytáhla zbraň, se Kamëlë stala psancem na Zemi, na Össe, dost možná i na Fomalhiwě.
Maëwënë je mrtvá. Zabila velekněžku.
Nenajde v celém R-A prostoru místo, kde by se něco takového nepočítalo jako zločin nedozírné váhy.
Hluk za dveřmi ustal. Lucasovy myšlenky uslyšela tak jasně, jako kdyby stál za ní.
„Naopak, Kamilo,“ řekl. „Teď už se nemusíš bát NIKOHO. Odteď se budou všichni bát tebe.“

Kdyby se zastavila, kdyby si povolila okamžik klidu, musela by se rozběhnout a běžet, dokud by neskončila v zapadlé uličce, v kavárně, dokud by zase neokusila ten neuvěřitelný stav, neskutečný prožitek. Neměla v sobě probouzet vzpomínku na návštěvu v domě Lucasova otce, na šálek čaje, ale dveře se otevřely a démon byl vypuštěn. Gömeršaül. Už to slovo jako by ji rozechvívalo neodolatelným nutkáním pít plnými doušky, polykat. Kdyby existoval v pevné podobě, snad by si jej rvala do úst jako neandrtálec. Otřásla se tou představou, nazula si lyže a znovu a znovu se pouštěla dolů plazmovou dráhou, až do zemdlení.