DMD č. 22 pro 22. 4. 2013. Téma: Krásná neznámá

http://a-totalita.livejournal.com/27112.html

Jednou se Iorghu zatoulal do zadního traktu domu, kde už nikdo nebydlel. Bylo tam vlhko; malbu na zdech poničila plíseň a dřevěné obložení už na mnoha místech trouchnivělo. Nikdo sem nechodil, protože paní Ecaterina to neviděla ráda. Ale dnes byla pryč a on mohl povolit uzdu své zvědavosti.
Nakouknul do několika pokojů. V jednom z nich našel toaletní stolek a zrcadlo. Hlavou mu projel záblesk vzpomínky. Už to jednou viděl. Pamatoval si to velmi matně – jako sen – zlaté vlasy a pohled plachých šedých očí v odrazu zrcadla.
Dlouho přemýšlel, kdo je ta krásná dívka. Ale nakonec si na Crinu vzpomněl.

Pracně se vydrápal na strom a uvelebil na větvi. Nohama se zahákl a vytáhl z kapsy dalekohled. Chvíli ho ostřil a pak zaměřil na známé okno. Ta dívka ho nepřestávala fascinovat. Neznal ani její jméno. Ale od chvíle, co jí ve škole poprvé potkal, neustále myslel na to, jak se k ní dostat blíž. V okně se objevila silueta. Zbystřil. Prudká změna polohy ho ale vyvedla z rovnováhy. Spadl. Přímo doprostřed silnice. Sakra! Spatřil jen šmouhu přijíždějícího auta, když ho kdosi srazil na zem. Auto ho minulo.
"Jsem Marty, ten ze včera. Rád bych ti představil Lorraine."
...
Lorraine, hezké jméno.

Pan Gold se vracel ke svému obchodu. Přemýšlel o tom, co se před chvílí událo. Tu dívku neznal. Jediné, co měla s Belle společné byla krása. Stala se někým jiným a stačilo k tomu tak málo. Ale to málo nestačí, aby se z ní opět stala Belle.
Lacey pro něj byla cizí dívka. A přesto znal každičký detail jejího obličeje, každý odlesk barvy jejích očí. Ale ten pohled, který mu věnovala, nebyl Belle, ale Laceyin.
,,Pardon," ozvalo se za ním. ,,Promiňte, já nevěděl, že jste spolu." Byl to on, koho viděl s Lacey. Šerif z Nottinghamu.
,,Vlastně nejsme," odpověděl Gold.

Muž si jí zřejmě všiml a zastavil se.
Rika zatajila dech. Stála tam v lidské podobě, ale přesto tušila, že nevypadá úplně jako člověk. Vnímala nezvyklé ochlupení v obličeji. Vnímala neobyčejnou ostrost svých zubů. Vnímala nepřiměřenost vlčích svalů na ženském těle, obzvlášť vnímala neuměle navlečené oblečení. A to se ještě nepokusila promluvit.
Měsíční svit k ní ale byl milosrdný. Muž viděl ženu, která, ač její tvář byla skrytá ve stínu, působila neskutečně a myticky. Zaujala ho.
To Rika vnímala velmi dobře. Ale teď už musela honem vymyslet, jak ho požádat o pomoc ... bez toho, aby nejprve vyděšeně či nevěřícně prchl.

Řeknete si voda. A co jako?
No, třeba... znáte přece její skupenství? Opravdu? Všech více než 20?
...napadlo vás, jak málo látek zvětší objem, když zmrzne?
...nikdy jste nepřemýšleli, jak je zvláštní, že třeba taková sponka se dokáže udržet na hladině? Neměla by se potopit, ať jste sebeopatrnější?
...dejte zmrazit teplou a studenou - no, která zmrzne dříve?
...rozpalte pořádně hrnec a přidejte trochu vody - ne, ona se nevypaří.
...už jste někdy uklouzli na ledu? A víte, že jste spadli kvůli vrstvě tekuté vody, jež je na povrchu i ve velikém mrazu?
Voda, a co jako? No, ještě asi desetkrát tolik.

Utíká polem. Sníh už roztál, ale země ho stejně studí, protože je bos. Dívka mu uniká. Taky je bosa, ale běží mnohem rychleji.
***
Jen překrásné oči. Nic jiného z dívky nezbývá, když ji najde v komůrce. Poblíž leží zmuchlané obláčkové šaty. Ale to jsou svatební!
***
Když ji obejme, promění se v sivého koně a vyšplhá se na strom.
***
Přichází blíž, usmívá se, zvedá jí závoj. Místo tváře je tam dýka a zabodává se mu do krku. Dusí se vlastní krví.
***
Princ se vytrhne ze spánku, srdce mu buší. Odhazuje střevíček daleko od sebe.
Musí tu dívku najít, jinak se zblázní.

Miloval její hlas. Nemohl bez něj být jediný den. Ta kombinace smyslnosti, ženskosti a profesionality ho hypnotizovala. Volal jí denně a představoval si, jak vypadá, když řeší jeho problém s datovým tarifem, fakturou či změnou pinu. Věděl jen, že se jmenuje Lenka. A musí ji vidět.
Čekal před budouvou svého operátora celý den. Nikdo z ní nevyšel. Čekal do večera i druhý den. Pak se odvážil dovnitř. V prázdném vestibulu seděl jen vrátný.
„Lenka? Tady žádná ženská nepracuje, pane. Jen banda ajťáků, co udržujou v chodu ty telefonovací automaty, co se furt ptaj, jak vám můžou pomoci. Héj, kam běžíte?“

Král, co ještě nebyl králem, zaklepal na dveře chatrče, aby požádal o přístřeší, a otevřela mu krásná dívka.
„Ustelu ti na slamníku a ukrojím pro tebe chléb i sýr,“ řekla. „Slib mi však, že se mě po celou noc nedotkneš. Pokud ten slib dodržíš, stočím ráno tvé sny do lahve a daruji ti ji, aby sis je jednou mohl připomenout.“
Co slíbil, dodržel. Počkal až skončí noc a teprve potom si ji vzal.
Když stáčela jeho sny, měřila si ho očima plnýma slz, ale i ona svůj slib dodržela.
Očividně to byla čarodějnice, a tak ji zabil, aby ho neproklela.

Byla osamělá. Obdivovatelů přicházelo čím dál míň, takže si začala připadat zoufale neatraktivní. Občas se zasnila a zavzpomínala na mládí. Tehdy se jich kolem ní točilo tolik! A jakých krasavců!
Teď se čas od času musela spokojit se zájmem nějakého nedochůdčete, ale nebylo to to pravé.
A pak se objevil On. Nejdřív to vypadalo, že ji bez zájmu mine, ale ona udělala všechno, aby zvýšila svou přitažlivost a nakonec ho skutečně upoutala. Nemohla uvěřit svému štěstí.
Když se konečně dotkli jeden druhého, slastně vydechla prašný oblak.
A kromě toho jí dopad milovaného meteoritu pomohl vyřešit vleklé plášťové problémy s lidstvem.